To je celá, to je půl - jak jsem opět visel na háku aneb velká poklona Lídě
Když již po několikáté nesehnal synek kosatníka na závody, začal jsem vážně uvažovat, že bych se zase mohl svézt, a to poprvé s Jirkou. V zimě jsem si prozíravě nechal u doktora orazit licenci, Cadeti měli o víkendu volno, Felda se jevila celkem v dobré kondici, a tak když za mnou Jirka s nabídkou přišel, moc jsem neváhal. Předpověď vítr slibovala a vypadalo to tedy, že víkend na břehu neprosedíme.
Sobotní ranní cesta do Brna proběhla místy v hustém dešti, nicméně v Brně po chvilce pršet přestalo. Chvíli jsme zápolili se zámkem branky jachtklubu, až dobrá víla Lída nás vysvobodila. Sešlo se nakonec celkem devět Fireballů, nějaké RSy a Vaurieni.
Na břehu mi srdce starého Fireballisty zaplesalo nad krásným nový Fireballem CZE 15030 dovezeným z Anglie, s dřevěnými palubami a přepážkami – nádherná práce. Kam se na něj hrabou kyblíky!
Funkci komise na vodě obstarávali celkem čtyři činitelé. Lida s Martinem na prámu a Radim + vysoká horečka na člunu. Startovalo se chvíli po jedenácté, tříminutové intervaly se ukázaly v tomto počtu lodí a v panujících větrných podmínkách jako výborné řešení. Ani jsem se nestačil moc rozkoukat, pár obratů, jedno vytažení spinakru, dvě halzy, a už jsme se řadili na čáře. Myslel jsem si o sobě, že po zimě nějakou fyzičku mám, ale nárazovým větrem jsem byl rychle vyveden z omylu. On ten jachting opravdu někdy bolí! I když jsem v průběhu rozjížděk brzdil, kde to šlo i nešlo, „Balls to the wall“ s Jirkou za kormidlem se nechtěl dát, a tak se přihodilo, že jsme se po prvním dnu, po šesti odjetých rozjížďkách ocitli na čele závodu, na bodovou shodu s druhým Jardou s Radkem.
Večer byl zpříjemněn na loděnici grilovačkou, živou kapelou, povídáním se spoustou známých, kteří se vrátili z regaty v Chorvatsku a popíjením sedmiletého dominikánského rumu Captain Bucanero – se vší úctou k Božkovu, nedá se to srovnávat :-).
Ráno jsme se probouzeli do slunečného dne a vítr sílil. Začátek byl hororový, po vyplutí na vodu nevydrželo šití výtahu hlavní plachty, následovalo přistání u mola Zbrojovky, při následné horečné opravě – na startovce pořád vlál odklad – utrpěla příď pár záseků o molo, no a když jsme konečně znovu vypluli, Jirkovi se nelíbila plachta mezi stěžněm a hlavní spírou.
Následoval návrat na Lodní sporty a rychlé zjištění, že v plachtě je trhlina. Náhradní plachta se našla, vítr ještě zesílil, v poryvech již hodně přes deset a já měl neprozřetelně, ale spíše prozřetelně čas přemítat. Na břehu byl Jirkův kosatník Kuba, oblečený, s hrazďákem a připraveným RSkem. A ve mně v ten moment zvítězila profesionální deformace. Dnes jsou to přesně čtyři roky, co jsem se nechtěně ocitl ve vrtulníku a já vlastně nevím, co to do mne tenkrát potom namontovali. Nedostal jsem žádný materiálový certifikát 3.1 s výsledky mechanických zkoušek hutního materiálu, o chemickém rozboru a CEV nemluvě, nemám protokol o utažení šroubových spojů předepsaným momentem a doklad, jestli se jedná o šrouby 8.8 nebo 10.9. (Pro někoho asi ty předchozí řádky vypadají zmateně, ale modří vědí :-)) A tak následoval rychlý dotaz: „Kubo, pojedeš?“ Pak už jsem jen zamáčkl slzičku, mazal pro foťák a od Františka dostal nabídku, že mě vezme na vodu na druhý člun.
No, a tak máte k dispozici trochu švestiček z vlastní zahrádky. Škoda jen, že se muselo nejdříve zajet pro benzin a vítr stačil trochu polevit – tedy škoda jak pro koho :-).
A jak to nakonec celé dopadlo? O bod vyhrál Jarda s Radkem, druhé místo Jirka a třetí Honza s Michalem.
Kdo do Brna přijel, stoprocentně neměl čeho litovat, prostě závod, jak má být. A na závěr velká poklona Lídě. Radima v neděli přemohl čtvrtý činitel závodu, a tak Lída neděli odpískala na prámu sama. Lído, klobouk dolů!!! Pozdrav všem zúčastněným Fireballistům, bylo mi mezi Vámi moc pěkně. A ve středu s Cadeťáky do Polska - život jde dál …… naštěstí :-).
Zdeněk Parůžek