Bez vody nemůžeme jezdit! Odkud fouká vítr, je jedno
Svůj první článek v historii jsem psal před drahnými lety na stejném závodě (tedy skoro stejném; podzimní Mlejny). Od té doby se mnohé změnilo; nová o 30 % rychlejší loď konečně dokazuje, že když jí posádka přestává brzdit, tak ze sebe vymačká i nějaký kvalitní výkon, kolemjdoucí mi tvrdí, že už snad mám i jeden vlas stříbrný a po mnoha letech jachtingu jsem se podíval i na bednu.
Letos již poněkolikáté tedy pro velký úspěch máme závody na Lipně. Posádka MaŠMiŠ je nadšená, neboť se nám zde díky pohodlí, podplaceným rozhodčím a náhodě poslední dobou daří. I přes bídnou předpověď se tedy těšíme na poslední velké klání této sezóny.
První den nás vítá krásné počasí, vítr naskakuje a hned v první rozjížďce se ukazuje, že znát trať bývá lepší, než být nejrychlejší lodí v poli. Řáno s Milhausem potvrzují rostoucí formu v letošní sezoně a dobře ví, kudy mají jet, i když nestíhají Vojtovi s Milánosem, kteří si zavčas rozmysleli, že je lepší věřit Řánovi, že ví, kudy má jet. My jsme nic nepustili a nic nezískali a začali na krásném pátém místě.
Druhá rozjížďka pro nás příjemná čtyřka a Řáno se dere na první pozici, pěkně fouká, já se hezky směju na objektiv kamery a získávám nějaké ty fotky do alba. Při dojezdu do cíle vytahujeme jako jediní odvážní balón a trháme tři místa. Třetí rozjížďka se už nedá a v podstatě ani žádná další. Na břeh se odjíždí s mírným zklamáním, že jsme toho neujeli víc.
Večer se ukazuje, že podzim skutečně již klepe na dveře, a pořádná kosa trochu blokuje moje večírkování. Absence sklípků, kde se člověk naloží do vína a je mu teplo, je značná a na večírek v igelitové tašce s sebou nemám dostatek kombinéz.
Přenocujeme tedy druzí, za námi s mladou nadějnou posádkou Mrzílků a před námi se zkušenými matadory Řánem a Milhausem. Nervózně vyhlížíme druhý den. Ráno se ukazuje, že předpověď je bídná, a my už pomalu začínáme myslet na nejhorší, že čím slabší je vítr, tím více nás naše mužná ramena zpomalují. Na vodu se vyráží s rozpačitým pocitem (alespoň já ho mám rozpačitý) a i přes slabší vítr dorážíme na první bóji statečně první. Ukazuje se však, že Milános a Vojta nejen že nejsou kamarádští, jsou přímo nenasytní a lační po vítězství. V proměnlivém větru tedy zaváháme a jedním obratem nás dostávají. Ačkoliv se jim pak lepíme na paty, co to dá, podmínky jsou tvrdé (čti: proměnlivé) a nakonec slavně vítězí.
Po této krásné rozjížďce následuje trénink startů, ve kterém máme neustále zhoršující se výkonnost a začínáme tušit, že další rozjížďka bude bídná. Trénink startů postupně přejde až v trénink první stoupačky, a nakonec přece jen vystartujeme, a když dorazíme na první bójku v dobré společnosti Zippa a Jéni, Milánose a Vojty, tak si říkáme, že to nemůže být tak hrozné. Ukazuje se, že závodíme o téměř poslední místo a nemůžeme se z toho vyhrabat. Taškařice pokračuje vytažením balónu tam, kde ještě před chvílí byla stoupačka, a nakonec mojí poslední rozjížďku letošního roku završíme osmnáctou pozicí. Opět tedy nocujeme druzí. Vyrovnané pole za námi nám přivádí lehkou nervozitu a předpověď na druhý den lehký optimismus.
Poslední den je krásný, slunečný, po mrazivém ránu vítaný, ačkoliv všehovšudy absolutně bezvětrný. Tedy jak už je na naší lodi tradicí, objevíme-li se na bedně, tak poslední den nefouká, a my nervózně čekáme, co se bude dít. Nakonec se skutečně nic neděje a my si jdeme pro naší třetí trofej do sbírky.
Tímto budiž sezona pro MaŠe ukončena!
MaŠ