Bezdrev 2018

Nikdy bych neřekl, jak bude těžké sehnat posádku na Bezdrev. Sice už v úterý jsem měl domluvenou záložní variantu ‚Dva kosatníci na lodi‘, ale připadala mi až nereálně komplikovaná (a to hned po několika stránkách: logisticky – loď v Toušeni, druhý člen posádky z Brna a já bez koule na autě, lingvisticky – druhý člen posádky z Brna…, i řidičsky – dva kosatníci na jedné lodi). Nicméně ve čtvrtek, po marné hledání jiného řešení se všechny víše nastíněné problémy vyřešily (Kuba se pro loď staví, oběma je nám jedno kdo bude kormidlovat a nějak už se snad na té lodi domluvíme) a bylo tedy dohodnuto, že pojedu s Košvou. Za zmínku stojí, že jsem ještě mírně zabublinoval dopravu, původně jsem měl jet v autě s Jarynem, následně jsem se domlouval s Košvou, aby nemusel jezdit sám a ve finále jsem jel se svojí Marťou a jejíma kamarádkami našim autem :D. Stane se, no.

Nicméně hned po příjezdu na Bezdrev jsem od kumpánů, srocených okolo ohniště, kde se již odrána vařil již tradiční Pavlíkův gulášek, za osádku svého vozu sklidil pochvalné mručení (4 holky na závody nevozí každý, že jo!). Večírek se od guláše přesunul do místní hospůdky, kde dokonce došlo na reprodukovanou hudbu umně kočírovanou ‚posledním synem Punku‘ Kájou. V jednu chvíli, když už jsem si říkal, že bych to zalomil, zeptal jsem se Gemprlíka, kolik je asi hodin a on odvětil, že lehce po jedný… Hodinky ukázaly, že má pravdu: 4:04… No vydařilo se to pěkně!

Sobotní předpověď neslibovala pro nás jachtaře zhola nic. Na nástupu jsme se dozvěděli, že to je kvůli tomu, že nedaleko od nás se pořádá MS v kluzákovém létání (nebo tak něco) a jelikož je to důležitější než náš pohárový závod, tak je počasí nastavené pro ně… Takže klasické čekání na břehu, koupačky, volejbal a hlavně dospávání večírkového deficitu.

Nakonec odpoledne ale na jachting došlo: celkem pěkně se rozfoukalo a tak nás Karel vyslal na vodu. My jsme vyrazili mezi prvními, abych si trochu osahal pro mě nezvyklou pozici na lodi. A cestou na start došlo dokonce na pěkné svezení na hrazdě a i ve skluzu, když jsem tréninkově ‚tasili‘ spinaker. Bohužel vítr zeslábl ještě před startem, a když pak došlo na rozjížďku samotnou, tak pokračoval v nastaveném trendu. Nám se s Kubou celkem povedl start, vzali jsme to ale příliš středem a tak nám utekly lodě, které se ubíraly více doprava. Na spinakry jsme ještě svedli souboj s Klárou a na závětrné bojce jsme byli pátí (z devíti kousků). V druhém kole se vítr postupně vytratil úplně a tak šlo jen o udržení setrvačnosti prokládaném zrychlovacími obraty. Naštěstí Karel zkušení zkrátil naše utrpení a po karuselu se jelo na břeh. My stihli ještě dotáhnout Kraťase na kontakt, ale na předjetí již síly nezbyly. Takže za 5. Vyhrál s náskokem Jarda s Gemprlíkem.

Na neděli byla předpověď o chlup lepší, tak jsem si říkal, že by bylo dobré jít spát dříve. Aspoň Kuba to dodržel, nicméně osud tomu nechtěl, aby byl někdo víc vyspalý a tak jsem ho s Marťou asi o půlnoci vytáhli z pelechu do víru večírku, který se opět utěšeně rozproudil… Takže ze spánku toho zase mnoho nebylo.

Ráno, klidná hladina, mírně šustící stromy a Karel huláká jak na lesy, že vzadu na rybníku fouká 5 metrů a že máme vyrazit na vodu. Zavládla skepse. Někteří z nás jsme se jali chystat lodě a sebe k vyplutí, někteří pochybovačně pokračovali ve snídání, jiní se začali vymotávat ze spacáků… Na vodě nebyla ani vlnka, ale vítr v stromoví opravdu hlasitě šuměl. Tak jsme se tedy odhodlali vyrazit a světe div se: ono foukalo! A dokonce na hrazdu. S Kubou jsme se cestou na start shodli, že takhle nějak vypadá jachting pro slepce, hladina byla totiž úplně hladká a při tom jsme valili pěkně rychle (a prokládali to zatočeními dle rozkazů absolutně neviditelných změn). Bylo to zvláštní. Naštěstí, než jsme stihli odstartovat, tak se voda způsobně zvlnila a tak to šlo. Nám se první start moc nepovedl (spíš bych měl napsat mě, protože jsem nedokázal pořádně zastavit na čáře a tak z nadějného místa u komise byl zhruba střed čáry v okamžiku startu). První stoupačka nic nerozhodla a na návětrné byly rozdíly mezi loděmi minimální. Ovšem při vytahování spinakru to přišlo: trochu přifouklo a já nějak v zápalu boje zapomněl odpadnout, takže jsme sebou flákli do vody. Naštěstí opětovné postavení lodě proběhlo velmi rychle, následovala žertovná vložka, když jsem lovil neoprenku, která mi uplavala z lodě, a už jsme mohli vyrazit na pronásledování. Pole nám naštěstí moc neodskočilo a vydržel i vítr, takže loď se utěšeně vyprazdňovala. Na druhý raum už jsme dokonce útočili na Markétu, která jela kvůli Janči koleno-kotníkové indispozici s kosatnickým ultramachrem Sydem. V druhé stoupačce jsme ještě dotáhli Kraťase a Sašu s Pájou, ale ne a ne je předjet. Nakonec se to povedlo v třetí stoupačce, kdy jsme to za návětrnou bojkou poslali zase na střed rybníka, kde jsme tušili silnější poryv. Takže v cíli z toho byla vybojovaná šestka. Vyhrálo opět duo J+J.

V druhé rozjížďce se mi už start povedl lépe, i rychlost lodě byla pěkná, přetahovali jsme se s Jardou na jedné straně a s Ájou s M-kařem na straně druhé. Sakra, takhle by to šlo, říkal jsem si, když Zipp křižoval za naší zádí, to budem na jedničce určitě do trojky! Po obratu na pravobočnou lay-line jsem to uviděl: vzpoura vorů! Zatímco se laminátové lodě tloukly středem rybníku a bojovaly o každý centimetr, nikým neohrožované vory (Kraťas, Pája se Sašou a Eda Fiala s bráchou) to šmikly kolem pravého břehu a na jedničku přijížděli s velikým náskokem… Tak to ne, říkám Kubovi, tohle si líbit nenecháme! Bohužel si vítr zrovna tenhle okamžik vybral k tomu, aby se začal stáčet doprava, takže z očekávaného ostrého bočáku se stal tupý zaďák. Na ten jsme dokázali udolat pouze Edu, ale závětřím si nás vychutnala Klára a Zip. Na halzu jsme pak dostali Markétu se Sydem, nicméně na nás zle začala dotírat Ája. V druhém kole potom došlo na bezobratový dostih na návětrnou bojku, kdy jsem už cca od půlky ‚stoupačky‘ vážně uvažovali o vytažení spinakru. Nakonec jsme vysrabili a tahali způsobně až za bojkou. Na zaďáka žádné vzrůšo, trochu jsme dotáhli Kraťáka a naopak jsme trochu zvýšili náskok nad Ájou. Třetí stoupačka byla opět plochodrážní, takže žádné taktické bitvy. Na návětrné už jsme byli místnímu matadorovi hned za zádí a na první raum jsme na něj vyzkoušeli taktický manévr označovaný jako ‚Poděbradské podjetí‘. A byli jsme úspěšní, takže druhý raum jsme strávili odoláváním tlaku ze strany Kraťase a jeho equipy domestikovaných tažných kaprů (jinak není možné, aby jeho, byť kůrovcem jistě velmi odlehčená loď, takhle jela). Nakonec jsme to ustáli a tak z toho bylo čtvrté místo. Tentokrát dominoval Zip s Jéňou.

Po této rozjížďce se jal Karel přestavět trať. Původní nápad, že jí prostě otočí o čtvrt kruhu doprava, by byl býval mohl fungovat, kdyby v místě, kde chtěl zaparkovat komisi nebylo zhruba 50 cm vody. Takže následoval hledání hlubiny dostatečně hluboké, abychom nemuseli startovat s vytaženými listy a ploutvemi. Bohužel vítr během těchto příprav usoudil, že už jsme se povozili dost a skončil. Karel byl ale hodný, a celkem vzápětí vlajkoval AP nad A a bylo vymalováno. Takže na břeh, koupel, sundat plachty, koupel, oběd, koupel, sbalit loď, koupel a nástup. Vyhrál zaslouženě Jaryn s Jiříkem, druzí Zip s Jéňou a Třetí Klára s Jíťou. Pro nás s dojezdy 5, 6, 4 z toho bylo šesté místo a tím pádem článek…

Za mě se Bezdrev vydařil: skvělí lidé, závodění taky v pohodě a pohostinství a pohostinnost místního oddílu hodnotím v letošní sezoně jako zatím nejlepší.

Vojta

Kubího dodatek:

Takže, jak Vojta krásně popsal dění na klubu a při závodě, rozhodl jsem se, že popíšu v podstatě jen cestu na Bezdrev.

V pátek jsem vyrazil docela pozdě, kvůli práci, nebyl jsem sbalenej atd. však to znáte.

U Jirky pro loď jsem byl někdy okolo desáté večer, vsadím se, že ze mě měl ohromnou radost, než jsme loď přebalili a přeložili, bylo jedenáct a vyrazil jsem směrem Bezdrev. Za Prahou jsem se stavil v mekáči na kafe, mimo jiné jsem tam potkal partičku mladých Bulharů, kteří stopovali směr Brno. Náhoda na sebe nenechala dlouho čekat a měli jsme tu defekt na vozíku. Měl jsem veliké štěstí, že jsem si někoho nabral, protože bych to kolo měnil o nemalou chvíli déle. Bulhaři se ve zvedání fireballa + vozíku nezdáli úplně zdatní, tak jsem jim to zvedl a Bulhaři nasadili rezervu. Za to jsem je popovezl o benzínku dál za sjezd, na kterém jsem chtěl sjíždět a štrádoval jsem si to vesele směr České Budějovice. Na Bezdrev jsem přijel někdy okolo půl druhé v noci, uf.

Cesta zpět se nesla v podobném duchu, akorát Bulhary vystřídal jejich západní ekvivalent z Prahy. Když nám bouchlo kolo, tak jsem vyrazil směr Písek hledat náhradní pneu. Když jsem dojel do Písku, volal mi Vojta, že se u vozíku objevila jediná možná osoba, která nás mohla zachránit, Klára. Za to jí moc děkuji. Provedli jsme rychlovýměnu kola a frčeli jsme dál, směr Praha. Zbytek cesty probíhal celkem bez problémů až na nějaké kolony, které jsou na českých silnicích obvyklým standartem.

Co k tomu říct dál? Bezdrev byl super, Kadel nikomu nepřejel nohu, takže úspěšný závod ze série letních pouťáků.