Bolevák na Gorile

- Ahoj Kláro, máš s kým jet v Plzni?
- Nemám, ale chtěla bych jet, a mám tam dokonce loď! Pojedeš se mnou?
- No jasně, jedu, a pojedu na kormidle nebo na kosatce?
- To je jasný že na kosatce ...

V pátek odpoledne na Bezdrevu tedy vytahuji ze skříňky věci na loď, 
které tam ležely celou zimu, kupodivu nacházím všechno na svém místě, 
balím to do auta, a hurá do Plzně! Pojedu sice na kosatce, což nám 
dlouholetým kormidelníkům moc nesvědčí, ale je to výzva, těším se, a 
hlavně, jachtařská sezóna 2014 je tady!

Po zimní pauze zase vidím večer na baru všechny pohromadě, známé i 
neznámé tváře, u loděnice stojí staré i nové lodě - těch nových nám zase 
pár přibylo, a nechybí ani kuriózní jména, kterými je naše lodní třída 
proslulá. Také s potěšením zjišťuji, že vodní rostliny na Boleváku zatím 
nevyrostly, a rybník má vodu, za kterou by se nemusela stydět ani 
některá alpská jezera ... Předpověď je sice mizerná, ale účast je 
skvělá, sešlo se nás tu 16!

V sobotu vůbec nefoukalo, takže jsme se různě poflakovali kolem klubu, 
někteří ještě ladili lodě, a jiní se zase připravovali na večírek. 
Odpoledne začal vítr slibovat, takže trenéři z ČYKu vyhnali na vodu 
mládež na Fevách a vyplulo i pár Fireballů, ale na závodění to nebylo, 
krátké poryvy se střídaly s dlouhým bezvětřím ...

Kolem šesté hodiny byla sobotní jachtařská část ukončena, a začala 
vydatná noční rozjížďka na baru, kde probíhala trojnásobná oslava 
narozenin, která se podle informací některých zdatných jedinců protáhla 
až do svítání  Inu plzeňská klasika ...

Nedělní ráno bylo mlhavé a ospalé. V času prvního předpokládaného startu 
má ještě většina závodníků půlnoc, a stejné je to s větrem. Ale po 
desáté se hladina pokryla vlnkami, a jde se na vodu! Než po dlouhé zimní 
pauze opět zjistím, jak se po lodi pohybovat, abych se nezamotal, už se 
startuje. Ale vítr ihned po startu utichá, obloha se projasňuje, a udělá 
se vedro a bezvětří. Jede se na břeh, ale jen se svlečeme a najíme, už 
se zase rozfoukává, takže znovu obléct, a jedeme znovu.

Tentokrát už vítr vydržel, podařilo se i odstartovat, a je tu první 
rozjížďka. Klára jede s Gorilou výborně, je vidět, že loď je dobře 
naladěná, a daří se udržovat pozici, aby nás závodní pole nesesvačilo, a 
my měli čistý vítr. Já coby kosatník-teoretik jsem na tom poněkud jinak 
... Občas se přehmátnu a zatáhnu za něco jiného, občas se zamotám do 
otěží nebo do gumy od hrazdy, docela mi trvá, než se v lodi zorientuji 
- však na kosatce jedu teprve popáté, a také je vidět, že "starýho psa 
novým kouskům nenaučíš" ...

Takže než se rozkoukám, už jsme na bójce, kde vytahuji perfektní 
"mercedes", ale podaří se mi to rozmotat, a než se stačím rozkoukat 
podruhé, už jsme na červený, a jdu zase se spinakrem dolů ... ale sakra, 
jak se k tomu postavit - teď se zasekla koncovka - jak se trefit pněm do 
ucha na ráhně - nejdřív vymotat levou nohu a udržet rovnováhu - bójka už 
je nadosah ... ani nevím jak jsem to stihl sbalit, a už je tu zase 
stoupačka ... Naštěstí Klára ví jak na tom jsem, a tak ani nenadává 

Ve druhém kole si začínám pomalu zvykat na práci kosatníka, a tak stíhám 
registrovat i poryvy a taktiku, a koukám, že jsme nějak hodně vpředu ... 
a když vidím, že do posledního kola točíme na druhém místě, hned za 
Hájčusem, je to úžasné, skvělé, hlavně se soustředím abych neudělal 
nějakou blbost, ale všechno jde, vychází nám to a my dojíždíme do cíle 
druzí!

- Kláro, skvělý, a ta loď jede výborně, jsem nadšenej, chtělo by to 
zopakovat, co takhle zase dvojčičku?
- Díky, díky ... jen aby z toho nebyla nějaká dvanáctička
- Hele a co kdybychom dali bednu?  Stačí pár rozjížděk jako tahle, a 
je to tam!
- 

Vítr si dal zase na chvíli pauzu, takže pár posádek dostalo zaječí 
úmysly, ale za chvíli už zase fouká, všichni jsou na vodě, a jede se 
další rozjížďka ...

Na startu se nám nějak nedařilo, zůstali jsme tam viset, stoupačka nám 
nevyšla, musíme uhybat levobokům, a tak točíme bílou bójku jako 
poslední, a legendární Mary Kreyson nám ukazuje zrcadlo a vzdaluje se, 
navíc vítr zdechl a nějak mi nejde nafouknout balón ... Ale v duchu si 
říkám že to nějak vyjde, máme přece skvělou loď, a Klára to umí ... a 
taky že jo, najednou je tu poryv, předjíždíme jednu loď za druhou, na 
stoupačku nám křídlo vychází, a do cíle po krátkém boji dovážíme 
sedmičku! Nestačím se divit.

Na třetí rozjížďku vítr trochu zesílil, první start jsou všichni přes 
čáru, takže nahoru jde černá vlajka, a hned to jde. Bílou točíme někde v 
půlce, ale na spinakr to zase dojíždíme, prostě paráda ... Poslední dva 
raumy jsou hodně ostré, skoro to neudržím, ale Gorila neztrácí, a na 
posledním úseku svádíme tuhý boj s Řánem, který vyhráváme ... Je tam 
čtyřka, a cestou na břeh si říkám, že ta bedna, o které jsem po první 
rozjížďce žertoval, není zase tak nedosažitelná, jak se zdá ...

Při balení lodě na břehu zkoušíme počítat body, jenže ani jeden z nás 
nevíme přesně, kdo jak dojel, takže závěrečné vyhlášení bude překvapení.

Nakonec to dopadlo tak, jak jsem si v duchu přál ... byli jsme na bedně! 
První skončil Hájčus s Míšou, druzí Řáno s Milhausem, a my třetí.

Závod se nám tedy vydařil skvěle, díky Kláro za pěkné svezení, a v 
neposlední řadě patří velké poděkování všem organizátorům a oslavencům 
za tradičně skvělé zázemí! A jsem rád, že se podařil na Boleváku vyřešit 
problém s vodními rostlinami, a doufám, že barvité příběhy o vymotávání 
se po startu z "džungle" budou patřit minulosti ...

Kraťas

Výsledky