ČNR 2021 očima nejstaršího

Rada starších se jednomyslně usnesla a pověřila mě k sepsání souhrnné informace z letošní České námořní rallye (ČNR), které jsme se jako plně fireballistická posádka zúčastnili.

Touha třicátníků jet na ČNR trvá již několik let, doposud chyběla snad větší vůle, možná jiné důvody, nevím. Každopádně letos se věc podařila, já osobně jsem byl osloven na jaře jako náhradník za nemohoucí - kariéra, rodina, důvody bývají různé.

Prvním důležitým úkolem bylo vymyslet název našeho družstva a musím rovnou přiznat, že v tom jsme fatálně selhali. Zdálo by se, že tím, že všichni členové posádky jezdí na stejném typu lodě, mohla by taková skutečnost být nápomocna při vymýšlení, ale kdepak. Návrhy padaly, ale buď neprošly kvůli nudnosti, či nechtěné prvoplánovosti, případně nebyly schváleny dámským elementem, kdy třeba velmi poetický návrh „Rudý koule“ si o výhru vyloženě říkal. Nedá se nic dělat, evidováni jsme byli jako ti bez jména nebo pod startovním číslem 19, případně jako Jedličkárna (to podle kapitána). Tento klíčový parametr musí být pro příště vyřešen!

Chtěli jsme si, mimo jiné samozřejmě, v Chorvatsku prodloužit léto a nebudu chodit kolem horký kaše, nevyšlo to. Zima byla, funělo, několik dnů jsme ani z důvodu příliš silného větru nezávodili, na šatičky zkrátka nedošlo.

Množství uskutečněných rozjížděk se tedy k naplánovaným šestnácti ani nepřiblížilo, ale zážitků jsme i tak posbírali celkem dost. Můžeme být též rádi, že jsme na lodi nic nezničili, jelikož roztrhané spinakry, vyrvané přední stěhy ze stěžnů nebo díry v lodích se letošnímu MČR na moři nevyhnuly.

Lodě jsou na tento závod již čtvrt stolení dodávány pořadatelem a musím uznat značné zlepšení ve vzájemné podobnosti lodí oproti stavu před dvaceti lety, kdy nebyly výjimkou např. případy se spinakrem sotva k oku pro peň na stěžni a vedle toho balón courající svůj spodní okraj i po plném nafouknutí ve vodě. Loď, kterou jsme vylosovali, měla jen jeden drobný hendikep, kdy na levobok splňovala vše, co bylo třeba, avšak stoupavost pravoboku by zasloužila polepšení.

Když se teď zpětně ohlédnu za našimi výkony a výsledky, řekl bych, že to nebylo úplně nejhorší. Přetrénovaní jsme určitě nebyli, za to dám ruku do ohně. Trochu nám scházela praxe v manipulaci se spinakrem, což nás možná stálo bednu, na druhou stranu relativní blízkost v ovládání u našich dvouposádkových lodí nám umožnila celkem plynule vplout do soubojů v přední části startovního pole. Chyb jsme udělali víc než dost a na stupně vítězů si budeme muset ještě počkat.

Celkově si troufám říci, že ten výlet za to stál, na špici to lítalo, jak mělo, piano hrálo podle not, kosatníci se sem tam zamotali, ale vždy se včas opět vymotali, hlavní plachta moc nebrzdila a kormidlo se taky točilo vcelku hladce. Zaujalo mě i minimum neshod nad taktikou, kterou měla na bedrech již zmiňovaná rada starších, s odstupem ale i já musím uznat, že se není až zas tak čemu divit, když jsem v ní byl pouze já 😉.

Tradičními bonusy bývají večerní aktivity v různých lodích, kdy jsem osobně třeba netušil, že se do jedné může poskládat v rámci důležitých debat až 25 lidí dovnitř a mnoho dalších na palubu.

Pro příští rok je tedy první úkol zřejmý, název! No a potom už jen vyřešit předpokládaný převis poptávky a s trochou tréninku vylepšit celkové umístění.

kubas