Kanada
1. Lety takhle daleko jsou obvykle velká nuda. Zpestření tomu dodávají různé automaty na papírky, které zase hned odevzdáte, nespočetně krát si vás vyfotí, aby věděli, jaký jste fešáci. Vyplníte zase nějakej dotazník, co v tý zemi chcete, kolik vezete marihuany a další blbosti. Samozřejmě napíšete, že nic, i kdybyste toho pašovali metrák. Ačkoliv nějaká dáma napsala ano. Chudák si tím značně zkomplikovala vstup do země, prý tomu nerozuměla. Ještě že mám s sebou Kubase, mám pocit, že jsem koketoval s nesprávným políčkem taky.
Letiště v Montrealu nepatří k největším a po pěti hodinách čekání na Honzu s Jiříkem ho poznáváme dostatečně. Víme, které dveře vržou, které nejdou otevřít, které se zasekávají, kde a za kolik maj dobrou baštu a další drobná zpestření vlekoucího se času. Ha, chlapci už jdou, zvládají všechno mnohem rychleji než my. Sedáme do našeho vypůjčeného vozu a hurá za Václavem. Cestou k němu projíždíme obřím staveništěm silnic a dálnic, kterým budeme muset, jak se později ukáže, jezdit každý den do klubu. Václava nacházíme už za tmy spícího mezi vchodovými dveřmi s nohama do ulice. Ukazuje se, že je to fajn chlapík, nabídne nám plnou lednici piv. Sám je moc nepije, ale my si jich po cestě dáme zopár. Chvíli si o sobě povídáme a pak se jde chrnět.
2. Raní smažená vajíčka se slaninou, do kterých se s Jiříkem pouštíme, jsou príma a hurá na vykládání kontejneru. Máme to asi 20 kilometrů, takže žádná tragédie. Do oběda je všechno složený a po nezbytném nákupu proviantu, následuje čekačka na proměření. Byly to fakt nervy. Takovou neefektivitu, alespoň z počátku, jsem dlouho neviděl. Pokusili jsme se předběhnout, ale pak nám to ostatní vrátili i s úrokama. Po tomhle martýriu se těšim na grilovačku k Václavovi. Po cestě bereme čerstvé masíčko a další dobroty na snídani. Divím se našemu panskému kočímu, tedy Kubasovi (my nemůžeme řídit, páč by to bylo drahý), že mě nezbije a nevyhodí z auta za moje připomínky a komentáře k řízení našeho vozidla, jsou neodolatelné. Po nakrmení všichni, kromě mě, zavřou oči, to víte časový posun. S Vaškem, který pracuje přímo v klubu jako servisman lodí i areálu si povídám tak do desíti a pak to taky zalomím.
3. Dneska se těšim na trénink, včera totiž celé odpoledne nádherně foukalo mezi 10 a 15 m/s, slunce a horko, co víc si přát.
Ráno si přeměříme nastavení, ovšem vítr nikde, během čekání se seznamujeme se Šroubkem, což je čechokanaďan asi 65 let. Povídáme si s ním zhruba hodinu, spíš tedy on s náma, nedá se zastavit. Jedeme domů, nemá to cenu a plánujeme výlet do centra. Jiřík a já poservisujeme všechny Václavovy bicykly, má jich pět, ovšem plečky. Jenomže když chceme vyrazit, tak naši páníčkové jako že ne. Jeden lempl línej a druhej chcípák, tak jedeme sami.
Že by Montreal byl nějaký supr krásný město, to se nedá úplně říct, dojem taky kazí cena za pivko, kdy za čtyři kousky zaplatíme 51 dolarů, dobrý ne? Nejvíc se mi asi líbila řeka, jak v nejužším místě fakt rychle teče a proti tomu proudu se musejí prosadit námořní lodě s nákladem, pěkný. Dojíždíme domů s rozbolavělým zadkem, opět se stavím ke grilu a klohním zbytky ze včerejška. Jiřík k tomu udělá báječnej zeleninovej salát a teď už stačí jenom vzbudit páníčky. Nakonec vůni hamburgrů neodolají a vylezou z nor. Dáme si k tomu pár pivek a šlus, jde se spát.
4. Je středa, nemá foukat a má začít pršet, kouknu ven, zatím dobrý, jdu dělat snídani.
Chčije a chčije, vítr žádný, ale komise odjíždí na vodu. Mezitím déšť ustal, my vyrážíme mezi posledními, a ejhle, ono se startuje. Naštěstí jde nahoru AP. Kdyby to nechali, tak startujeme půl minuty po. Po několika nepodařených startech Honza s Jiříkem vyrážejí dopředu jako chrti a bójku točej jako druzí. My asi 15. Strašně nám to nejede, prohráváme úplně všechny osobní souboje, dokonce i s dřevěnejma prehistorickejma loděma s bílejma plachtama, ach jo. Vyhrává jako obvykle v tomto větru Kristýna (SUI 14 859) s náskokem asi kilometr. Honza nakonec za 10 a my 23. Další rozjížďka se nedokončí. Trochu jsme si zvedli náladu, jedem okolo 13. fleku, ale furt to není ono. Je tady takový vedro a vlhko, že z neoprenu skoro vytejkám. Dali jsme si po dojezdu do klubu snack, což v tomto případě byli lupínky s různejma omáčkama. Radši mažeme domů s nezbytnou návštěvou ve Wallmartu pro pivo a snídani. Kubas tam objevuje overal jako kravičku. Jsem zvědavej, co na to bude říkat Míša Jedličková.
5. Dáváme novou kosu a pytel a vyrážíme na vodu o hodně dřív a taky o hodně dýl čekáme. Konečně se daří start a vyrážíme. „Vidíš někde bójku?“ ptá se Kubas po 300 metrech. Marně pátrám, nevidím. Až po chvíli zahlídnu opravdu malinkou tečku. Moc se mi to nezdá, protože tak daleko bych ji nečekal. Jo je to ona a my se k ní blížíme jako první. Radost nám kazí rozhodčí, když rozjížďku ruší, to bych nečekal. Chápal bych, kdyby ji odpískali při změně, na kterou jsme odjeli, ale v momentě kdy se vítr stáčí pomalu do původního směru??? Ani se nevztekám, když to jelo teďka, pojede to i potom. Odjedou se posléze dva kusy. V první bojujeme o třetí flek, ale je z toho nakonec pětka. Honzík s Jiříkem za 16. V poslední rozjížďce tohoto dne doháníme ztrátu ze špatně zvoleného křídla, nakonec si to s našema klukama dáváme do cíle 8 a my 9.
Po závodě opět snack, tentokrát se cpeme pizzou a odjíždíme na grilovačku k Václavovi. Už tam na nás čekají jeho kamarádi emigranti z Čech a Slovenska. Ukazuje se, že jsou to zajímaví pánové s neobvyklejma osudama. V družném hovoru doběhne večer do konce, ještě nezbytná partička sedmy a hurá do pelíšku.
6. Jestli pak víte milé děti, co to je tetrahedron (napsal jsem to foneticky)? Taky jsme to nevěděli, ale já vás poučím. Je to nafouklá trojúhelníkovitá bójka, která se vyznačuje tím, že na vzdálenost cca 2 km není vidět. Dneska jdeme na vodu malinko později, ovšem rozhodčí svou neakčností natahují první start o víc než hodinu, jako ostatně každý den. Václav s kámošema nám dělají na jeho kajutovce doprovod, alespoň jim děláme radost blízkými průjezdy pro foťáky. Po dnech, kdy bylo neuvěřitelný vedro, klepu kosu od začátku. Konečně jedem a točíme návětrnou značku jako první, spinakr, hrazda a hledání bójky, všichni mažou za náma. Hledám, hledám a ejhle, trochu níž nacházím. Po chvíli koukám, vedle stojí startovní loď a s hrůzou zjišťuju že raumová je výrazně, ale výrazně výš než bych očekával. Spinakr dolů a ke značce skoro na stoupačku. Za námi pochopitelně všichni ostatní, jenže s větší vejškou. Dobson je nejrychlejší, my nakonec dojíždíme třetí a Honza s Jiříkem za 14. Opět chvíle čekání, následuje pěkná poslední rozjížďka. Opět vítězí Dobson, který vyhrává celkově, druhý Moser, celkově taky, a my za čtyři celkově taky. Naši parťáci dojíždějí šestí, ale v součtu 12. Škoda, od osmičky je dělí 3 body.
7. Je sobota, volný den a my se chystáme do národního parku, jdu smažit vajíčka pro všechny. Jedeme i s Václavem. Ten má potíže s těžkou artritidou kolen (55 let), tak při pochoďáku zaostává. Necháváme ho napospas vlkům a medvědům, ale nakonec na něj vždycky počkáme. Příroda a výlet parádní. Tentokrát sedím v autě vzadu, proto Kubas moje komentáře k šoférování neslyší úplně. Nevyhodil mě.
8. První den mistrovství světa. Vítr mizernej, ale na vodu se jde. Kupodivu rozhodčí startovní proces zbytečně nenatahujou, jedou se dvě kola jako vždy, ale fakt dlouhý. Honza se před námi drží od první stoupačky jako klíště a daří se mu to až do cíle, kdy si dojíždí pro druhé a my pro třetí místo. Předjeli jsme skupinu lodí vlevo na karusel, kde foukalo přece jenom o trochu víc. V druhé rozjížďce jsme my vpravo a předjíždějí nás lodě vlevo, je z toho devítka, Honza s Jiříkem 12. Pak následovala nekonečná čekačka na večeři, místo v půl sedmý jsme hlavní chod dostali až v půl devátý. Alespoň se dopilo všechno pivo v sudech.
9. Dneska se oblíkám v kontejneru a beru na vodu dlouhej neopren, páč pěkně fouká. Sotva vyrazíme, vítr lehá, vyjasňuje se, takže smažírna. Po několika pokusech o start a několika odkladech konečně odstartujeme. Vítr do polohrazdy a my si to s Heather svištíme vlevo, vypadá to, že budeme na návětrné s krásným náskokem druzí. Naneštěstí přichází v samotném závěru stoupačky změna a z hlubin pravého křídla přijíždí Moser a spol. usadí se na špici a už tam zůstávají. My točíme sedmí a taky zůstáváme sedmí, parťáci trochu hůř, takže za 17. Do druhé rundy trochu zeslábne vítr, ale kroužit se dá. Start na černou jako obvykle, proud je poměrně slabý, ale přesto nás pokaždé táhne přes lajnu, musí se fakt dávat pozor. Máme asi nejlepší start, ale taky slepenou prdel. Motorák jury půl stoupačky krouží okolo nás a my čekáme, jestli nás vyhodí, černá vlajka je černá vlajka. Nevyhodili. Opět Australanka jede jako démon, tentokrát vyhrává s přehledem. My celou rozjížďku (i tu předchozí) bojujeme s Dobsonem, ten na nás v závěru karuselu udělá dokonalej manévr a s chirurgickou přesností si vyjede místo na bójce. Je fakt dobrej, to je zkrátka bez obrany, ale za čtyři pro nás taky dobrý. Honzík za sedm.
10. Je úterý, je to podobný jak včera. Na start dojíždíme za slábnoucího větru, ale je vidět jak se pomalu nasouvá fronta. Závodění po startu je prakticky stejné, ale máme pocit, že trávy ve vodě je zase o něco víc. Co pár minut vyndaváme zpoza kormidla a ploutve chrchle zelí. Blbý je, že v momentě, kdy máte důležitý souboj, máte na kormidle balík a soupeř zrovna ne, ach jo. Moc se nedaří, dvakrát za sedm, Honza s Jirkou dvakrát za třináct. Jedinej komu to nevadí je Heather s Chrisem, jsou lehký a kurva rychlý. Večer pak je ve městě jídlo a pivo. Přicházíme do putyky jako první, protože to máme od Václava na kole asi 8 minut jízdy. Vedeme moudré rozpravy, ale jak přicházejí ostatní závodníci, přestáváme se slyšet. Je tady tak mizerná akustika, že hovor je jeden souvislej řev, kde nikdo nic neslyší. Po třech pivech a trochy poměrně mizernýho jídla mažeme ostrým tempem po cyklostezce domů. Tam je klídek, šťopička rumu, tabák do fajfky a hajdy do pelechu.
11. Dneska volný den, po ranních nezbytných vajíčkách mažeme zase do národního parku, tentokrát očumovat vodopády. Krásně se rozpršelo a my v tom pochodujeme asi hodinu, já v džísce a Kubas v mikině jako na motejle. Chlapci měli alespoň nepromokavý bundy. Když jsme se vynadívali na mimochodem velmi pěknej vodopád a kaňon, nebyla na nás nit suchá a v botách čvachtalo, ještě že naše auto má vyhřejvaný sedačky. Trocha postávání v kolonách, převlíknutí se doma do suchého a hurá na nákupy. Nákupák je obrovskej a hnusnej jako všude. Krámů všude tři prdele a nic zajímavýho, radši jedem domů. Po véče dáváme partičku mariáše, dlouho jsem ho nehrál naživo.
12. Dopoledne začíná drobnými opravami na lodi. Vítr na vodě fouká od západu, to znamená, že start bude proti proudu. Daří se hned na poprvé. Volíme levé křídlo, zpočátku to vypadá, že to žádná sláva nebude, ale v závěru přichází změna, která nás dotáhne na trojku. Spinakr se nedá tahat, neboť kurz je fakt ostrej. Do konce tohoto klání se to od druhého do šestého místa fakt mele. Nakonec po urputných soubojích dojíždíme s klikou druzí za suverénním Claudem. Druhá rozjížďka se vůbec z našeho pohledu nepodařila. Start supr, volba špatného křídla a na závěr stoupačky 20° změna proti. Pak už je to o ničem, my za 10 Honzík 7. Jdeme nakoupit rodinkám dárky a spěcháme na tradiční setkání českých a slovenských emigrantů k Václavovi na dvorek. Máme báječnou žranici s klobáskama, vařenou kukuřicí, masem a vynikajícím zeleninovým salátem od Jiříka (vrchní salátovník). S borcema je sranda jako minule a mám co dělat, abych se odvalil při odchodu od stolu, bylo toho příliš.
13. Ráno prší a funí. Balit kontejner s mokrejma věcma bude humus. Start devátý rozjazdy je pro tentokrát vypsaný na 11:00. Těsně před odjezdem vylejzá sluníčko, otepluje se a my jdeme na vodu. První stoupačka dobrý, v druhý posun do zadu, nevíme proč. Zelí kontrolujeme co chvíli, je to propad na sedmej flek a náš největší soupeř posun na 4. Po dojezdu je bod před náma. Honza s Jiříkem jedou výborně, takže za 5. V poslední rozjížďce tohohle závodu fouká až 15 m/s. Stoupačka trochu horší, ale zaďáky parádní, jeto úžasnej fofr, zkrátka nádherný svezení a jak se říká „ to nejlepší na konec“. Výsledkově nám zajetá trojka nepomůže, páč Issac je druhej (předtím nebyl ani jednou takhle dobře). Vyhrává i celkově Dobson, druhá Heather s Chrisem, třetí frantíci, až čtvrtý Claud s Rudym, hoši se právě v posledním kole cvakli a to je stálo bronz.
Nakládání kontejneru je docela sranda, Rudy, ač si vše při skládání pečlivě zakreslil, nebyl schopnej rozhodnout, jak tam ty lodě nacpat. Nakonec se vše zadaří, všichni přežili a jedeme na večeři. Ta se odehrává v přepychovým hotelu asi 20 km od klubu. Vyhlášení a vykecávání probíhá během bašty, která se skládá z pěti chodů dobrot, co ví si přát. Vracíme se po velkém loučení celkem pozdě, nedá se nic dělat, zítra domů.
14. S Vaškem se dojemně loučíme, je to opravdu príma chlapík. Myslím, že mu bylo fakt líto našeho odjezdu. Po čtrnácti dnech grilovaček, výletu, společného bydlení a pobytu v klubu není divu.
Každej z nás měl svůj pokoj, k dispozici tři záchody a tři sprchy a Václav za to nic nechtěl. Abyste věděli, v klubu je převelice vážený, protože má zlatý český ručičky a taky srdíčko.
Howg.
Váš Brok
(foto: Urs Härdi)
Výsledky MS
Výsledky mistrovtsví severní Ameriky
Galerie