Lipno 2021 - Covidomizerná sezóna

aneb stále jenom jedna rozjížďka

Už měsíc před závodem se mluví v plebsu jenom o tom, jak se vejdeme na plac, když si pořadatelé pozvali cca 70 dvacetdevítkářů. Zpanikařil jsem a taky vyrazil o celý den dříve. Co já jsem mohl udělat práce… anebo taky ne. Obavy se ukázaly celkem liché, vše bylo poměrně slušně zorganizováno a všichni, kdo se chtěli nahňácat na nalajnované klajmy, tak se vešli. Naštěstí byla k dispozici záložní louka před loděnicí, která se valem zmenšuje (toho, že začne výstavba, se už nějakej rok bojíme, a vidíte, už je to tady).

Loď přijíždí někdy v pátek večír, takže celej den plácanda, vítání se s přáteli a tak pěkně do hluboké noci, no, spíš do brzkého rána jako obvykle.

Teď kdybyste mě zabili, tak si nevzpomenu, kterýže to den se vyrazilo na vodu a zase jsme se potupně vrátili po zrušené rozjížďce.

Kdy Miloň byl nacpanej jak pytel a Lahvan pro sichr ani nevyjel (naštěstí měl Járyn náhradníka více než slušnýho).

Kdy si říkám: „Pořád máme jenom jednu ujetou rozjížďku z Nechranic, a to je půl sezóny za námi.“ A to si říkám až do pondělka, kdy po dvoudenním pincání se na břehu fouká. Martin nám postavil celkem slušnou trať, a pět rozjížděk byl balzám, obzvlášť když se daří. Trochu mi unikal smysl Čápikovy výměny s Filipem na kormidlo, a to je asi tak všechno, na co si po měsíci vzpomenu. Sliboval jsem Vojtovi, že to bude ještě kratší. Aby to bylo delší, to bych vás musel otravovat svými výškraby z paměti a rodinnými výlety, a o to tady asi nikdo nestojí (byly moc fajn).

Hovgh BR.OK.