Lipno Slunce a Bezvětří
“Vezmu si v pátek raději dovolenou, ať jsme tam včas!” prohlásil jsem asi dva dny před odjezdem na Lipno. Zdálo se, že odjezdu by nemělo nic bránit. Akorát to autorádio! Pořád tam něco hlásili o technických prohlídkách, až mi vnukli myšlenku se taky podívat. A hle – technická skončila asi před měsícem. Tím se to lehce zkomplikovalo i nějaké peníze navrch stálo, ale asi ve 3 hod odpoledne už jsme byli na cestě.
Na jachťáku v Černé už bylo naše tradiční místo na mole zabrané, tak jsme museli lehce improvizovat. Ale šlo to dobře. V hangáru nás uvítala milá obsluha, které jsem ani po roční pauze nemusel hlásit své jméno. Úžasná paměť. Kolem deváté večer jsem musel mladým připomenout, že kdyby věnovali tolik času nastavení lodi jako stavbě a vybavení stanů, mohli by být mnohem lepší. Ale přiznávám, že příkladem jsem jim nešel. Míra si dokonce přivezl velkou lednici. Bohužel se cestou uklepala nějaká zrezivělá trubička, tak lednička lehce hřála zvenku i zevnitř, což jsme posoudili, jako funkci špatnou. Sehnat v Černé jinou byl problém už jen na hodinu. Na mole se tedy večer rozkládaly naše spojené stany a přístřešky o rozloze menšího šapitó, za které by se nemusel stydět pouťový cirkus. Lodě zatím spočívaly v bezpečí přepravních perseniků.
V sobotu ráno nás přivítal pařák přesně podle předpovědi, bezvětří a studená voda v Lipně. Přihlášeno bylo 30 fireballů. Jachtaři se věnovali nejprve lodím, doprovodu a hlavně svým ostatním koníčkům. Pár vypitých sudů v hangáru odkrojilo den a začal tropický večer. Na pláži vedle jachťáku házeli vybraní barmani o závod láhvemi do výšky a před Rackem bylo pódium, kde se střídaly kapely snad do půlnoci. Chladivé nápoje, které ale podněcují k dalšímu pití, tekly všude proudem. Však taky hlásili, že člověk má vypít asi 3 litry nápojů, ale nealkoholických. Jaký je k tomu ekvivalent nápojů alkoholických si musel vyzkoušet každý sám. Mě osobně se stalo, že mi v podvečer začal chutnat studený rum z lednice a protože jsem nechtěl samotařit, vzal jsem si kolo a začal hledat ostatní. A všude někdo byl - na pláži, vedle v kempu, před Rackem, u lanového centra i v Černé. Nakonec mě adoptovalo asi 5 cizích mladíků, říkali mi strejdo. Byli to ale správní příbuzní, dopravili mě do stanu i s kolem, což nebylo zas tak jednoduché.
Nedělní ráno bylo úplně stejné. Pařák, bezvětří, jen voda v Lipně byla mnohem teplejší. Naše osobní komunikační prostředky ukazovaly, že prošla kolem bouřka, ale byla tak daleko, že se nás to nedotklo. Jachtaři jsou zvyklí proflákat den, či dva, ale vždycky se ten druhý den jede domů. Ale teď byly závody vypsané na tři dny! U slabších jedinců se projevovala určitá bezradnost. Bylo možné je vidět posedávat po celé pláži až k Černé, jak zádumčivě hledí přes svůj půllitr na klidnou vodní hladinu.
Pondělí už nás probudilo větrem, který měl dosahovat kolem poledne v nárazech i 10m/s. Některé předpovědi slibovaly, že to pak zeslábne a začne pršet, ale to bylo jen proto, aby nám ztížili oblékání. Těšte se na 5 rozjížděk, řekl rozhodčí a už se přesně v 10 h jelo. Zákon schválnosti zafungoval u nás perfektně. „Nestihli“ jsme se (za 3 dny) podívat, které z těch oranžových, červených, žlutých a zelených bójek platí pro nás a jak se to jede. A vida – k jedničce dojíždíme jako první. Naštěstí nás tam 3 lodě předjely, ale jinak to bylo překvapení. Ten pohled na 26 naplněných, krásně barevných spinakrů za sebou bych si chtěl ještě někdy zopakovat. Samozřejmě, že nás zajeli, ale i tak jsme se udrželi na 10 místě. Druhá rozjížďka byla zase doprava, točit se změnami a hlavně pozorovat okolí, protože o díry nebo i poryvy z druhé strany nebyla nouze. Zase jsme jezdili s posádkami, které vídáme jen na startu. Skončili jsme asi v půlce. Bylo i nějaké to koupáníčko, když mi vypadlo kormidlo (z ruky), zrovna když byl Láďa na hrazdě. Pak se otočil vítr, rozhodčí na 3 rozjížďku přestavěl trať a tam už jsme se vzadu zdravili s našimi obvyklými soupeři. Pýcha z minulých umístění nás ale hnala dopředu, ovšem naše nejasnost pravidel, co se týče dojezdu k cílové bójce nás stála koupačku a několik míst. Podobně to bylo i v poslední 4. rozjížďce, kdy nás naše nepozornost stála 720° a v hustém poli 7 míst.
Jak to vypadalo vpředu na medailových pozicích napíše asi někdo jiný. Za mě říkám: „Dobrý to bylo“. Těšíme se na příští týden.
Ahoj
JA Vit