MAMMERN

Bydleli jsme pod krásnou třešní. Velká, košatá, rozkvetlá. Takže jsme měli opadávající květní lístky všude. Měli jsme je na stanu, z čehož byl jeho majitel dost nervózní a sobotu trávil bojem s větrnými mlýny (rozuměj oklepáváním stanu od lístků). Na rozdíl od nás měl ale alespoň nějakou činnost. Lístky jsme měli také na autech - ta vypadala, jak když za pět minut povezou nevěstu k oltáři. Lístečky byly i v čaji, polívce, Michal je měl pod brýlemi, Kuba v uchu.

Vzhledem k tomu, že si mohl Mkař celou sobotu oklepávat stan, lze vytušit, že na vodu jsme to nedali. Bylo to zrcadlo už od samýho rána, a precizně vycíděný. Takže nás rozhodčí na nástupu trochu rozhodil větou, že jdeme na vodu a odstartujeme, a když to nepůjde, tak to zruší a odstartujeme znovu. Zřejmě nějaká nová taktika pro boj s bezvětřím. Zas tak nás to ale nerozhodilo, po příchodu z nástupu jsme si sedli a otevřeli pivo. Jak tam tak sedíme, čumíme, pijeme, přiřítí se po pěti minutách Švýcar a povídá: „You don`t need to hurry up. The wind has gone. “ Tak zaprvý, jestli jsme vypadali na nějakej spěch, tak to potěš a za druhý, tam ten den ještě žádnej vítr nebyl, takže nevím, jak mohl odejít.

No nic, Mkař oklepával stan, já jsem stihla dvakrát usnout, takže moc nevím, co dělal zbytek.  Po druhý jsem byla probuzena v půl šestý: Už je free beer, vstávej. Tak se šlo na free beer, pak na free večeři a pak přišli na řadu free Plzně. Víc než rozhodčí ráno, nás rozhodil nejmenovaný švýcarský závodník, který se divil (asi jako husa blesku), že Pilsner je z Česka. No a pak jsem šla za větru okolo 6 m/s a deště spát. Vítr se přes noc vyfoukal, déšť vydržel. Takže jsme v 10:00 vyjížděli na vodu tak ve 3 m/s a v dešti. Čím dál v čase, tím tragičtější vítr. První rozjížďka ještě jak takž a pak už to šlo do háje. První kolo druhé rozjížďky (stoupačka, spinakry, stoupačka) jsme jeli stejně dlouho, jako poslední spinakr do cíle, to jest půl hodiny. Byla to totální beznaděj a pak Kuba s kamennou tváří a žádným náznakem ironie v hlasu, pronesl: „Tak příště bychom mohli zkusit ty Poděbrady.“

A ne, tato věta, i když výstižně shrnující, není závěrem článku. Protože v pondělí ráno jsem umyla z ešusu další okvětní lístky.