měsíc opožděná rozkoš
S grandiózním zpožděním se dostávám k článku z Rozkoše. Předpokládám, že za zpoždění si od třídového buznitele stejně vysloužíme nějakou tu poznámku. Na mojí obranu bych jen chtěla podotknout, že moje pracovní úsilí vrcholí na konci května, takže od konce dubna bývám na ostatní aktivity víceméně nepoužitelná, letos jsem si to navíc stihla zpestřit ještě týdenním kurzem vysokohorského tréninku, čtyřmi zkouškami, samotným pracovním festivalem a ihned po něm odjezdem do Brna na další školní povinnosti. Kuba to měl pestrý asi jako obvykle a doma se moc neukazoval. Snad i Vojta uzná, že na tak vrcholné literární dílo, jako je sepsání moudra z Rozkoše, jsem se prostě musela vyspat.
Nuže, započněmež. Odjezd na Rozkoš jsem letos JNK teamu (Vojto, povšimni si recentního názvosloví, které používám) zpestřila tím, že jsem do 20.00 seděla na přednášce v Brně. Kuba mezitím stihnul zařídit všechny nákupy, naplánovat trasy a za doprovodu komentovaného hokejového utkání jsme se vydali na severozápad. Cesta byla zvláštní jen tím, že na nás zaútočil zajíc, který náraz hlavou do boku Octavky přežil bez větší újmy:) Příjezd kdysi před půlnocí, pár piv nevalné kvality a na kutě. Dobré ráno na Rozkoši, loď, nástup, diskuze s Ivanem o počtu rozjížděk a tom, zdali nám budou na vodu taky pomáhat tatínci, jako Optimistům (chudák taťka Košan to schytal - sám tam svýho tatínka neměl, zato musel na vodu vypravit mě i ségru) a sláva na vodu. Vítr slušný především silově, směrově asi tak, jak by člověk čekal v Čechách, ale zato trať parádní. Jako fakt. (Ne)pravidelnost a (ne)výhodnost křídel nám ten den zůstala mírně utajena, téměř by se dalo říct, že většina výkonů byla trochu na blind. Výše zmíněné platilo pro první dvě rozjížďky, třetí byla trochu poznamenána přicházející bouřkou, takže pořadí v rozjížďce bylo asi tak stejně stálé jako sodík v lavóru. Následoval příjezd na břeh pro nestálý a střídavě umdlévající a naskakující vítr, svačina a pivo, cvičný náskok zpět do gumy, při které jsme filozoficky zabádali do problematiky suchosti a skočili radši do suché gumy, Kubas nám tuhle kratochvíli zpříjemnil zpěvem a vzhůru dolů. Jaké to překvapení, když první pohled na vodu v nejednom z nás vyvolal myšlenku, zdali je to opravdu dobrý nápad, což Ivan na vodě zřejmě vytušil a z vody nám vzkázal, že tam chodit ani nemáme a necháme si to na neděli. Sobotní večer pro nás ve znamení mlaďasojc gulášovaru a spacáku a poměrně brzy na kutě.
Nedělní ráno bylo větrné, stejně jako zbytek dne, takže v 10.00 na vodu. To už jsme zvládali číst vodu lépe, i když pár kiksů tam taky bylo. Zcela spolehlivě však fungovala levá strana stoupačky, počkat si na poryv se změnou, lupnout to na pravobok a po levé lay-line to smažit na jedničku. Jednou tahle krása zůstala utajena celorozjížďkově vedoucím Šnajdrojc, takže když jsme je tam na poslední stoupačce předjeli, plzeňští reprezentanti si to vzali k srdci a další rozjížďku už se tamtudy předjet nenechali, ačkoliv jsme se o to úpěnlivě snažili. Mates prý celou dobu Milana povzbuzoval nemístnými pokyny, že prej se Milan nemá nechat předjet ženskou. Co k tomu dodat, že:)
Po příjezdu na břeh jsme tušili, že bedna z toho asi bude, nicméně tak dokonale jako Jiřik Parůžek jsme to spočítané neměli, takže ta jednička překvapením byla:) Večer ještě telefonická gratulace od bohužel nepřítomného Čápika (prý mu stojí v cestě nějaký fotbalový tituly:), za kterou děkujeme pěkně.
Závěrem pak už jen gratulace Kubasovi s Bročkem a Jiříkovi s Kubou, Šnajdrojc taky (k výhře v poslednej rozjazdě) a velké díky Ivanovi za řízení závodu a takovou trať, jakou jsme už dlouho nezažili!
JNK x 2