Vzhledem k tomu, že jsme o víkendu nejeli pohár, tak jsme na Lipno vyrazili až v úterý večer. Pro mě byl úterek poměrně náročný (zkouška, stěhování, balení), takže když jsem sedla do auta, mohla jsem vše hodit za hlavu a těšit se na závody a na Vás všechny, které jsem docela dlouho neviděla :-).
Když jsem vystoupila z auta v kraťáskách a tílku, velmi rychle jsem pochopila, kde jsem. Nechápu, že po tolika letech, co na Lipno jezdím, mě může večer zima zaskočit. Lehce jsem se pousmála nad svojí nepřipraveností a šlo se do hangáru.
Středa byla ve znamení přeměření, přípravy lodě a lehkého tréninku. Už tento den nám ukázal, jak to bude s větrem celé mistrovství, žádná hitparáda, co si budem povídat…
No a k samotnému závodění. Ač se podle výsledků může zdát, že naše cesta k titulu byla snadná, skutečnost byla trochu jiná. První den naprosto s přehledem ovládli Zipp s Jéňou, začít mistrovství se dvěma jedničkami, to byl nástup ve velkém stylu :-). Výrazná změna větru v posledním kole 2. rozjížďky rozčílila nejednoho závodníka, ale nás to naštěstí moc nepostihlo, teda dokonce jsme se ještě o dvě místa posunuli – na dvojku –, a na to, že v prvním kole jsme se pohybovali někde okolo 15. místa, tak jsme s výsledkem byli velmi spokojeni.
V pátek jsme kvůli špatným povětrnostním podmínkám neodjeli ani rozjížďku a vlastně ani na vodu nevyjeli. Pořád jsme měli před sebou další dva dny, takže zase takový stres, že se Mistrovství neodjede, nebyl.
Sobota začala také odkladem, ale netrvalo dlouho a byli jsme vyhnáni na vodu. Dali jsme tři rozjížďky v kuse, kde se nám podařilo vždy zvítězit. Ovšem jen jednou jsme vedli od první bójky, všechny ostatní jsme vždy měli okolo sebe plno soupeřů a byly to boje doslova o každý metr. Pak nám to úplně lehlo, nicméně jsme zůstávali na vodě a čekalo se, co bude. Po nějaké době bylo znova odstartováno a naše neblahé tušení, že z toho nekouká nic dobrého, se naplnilo. Zavěsili jsme desítku – nejhorší rozjížďka z celého závodu.
A byl tu před námi poslední den. My jsme vedli a na paty nám šlapali: Zipp s Jéňou, Trpec s Brokem a Jája s Léňou. Tyto posádky se zdály být jako hlavní soupeři, ale vzhledem k tomu, že měla přijít druhá škrtačka, tak do bojů o bednu mohly promluvit i další posádky. To se ovšem nestalo a dopadlo to, jak dopadlo :-).
Já hodnotím toto mistrovství samozřejmě kladně a hlavně to bylo opět to, co na českém fireballu mam ráda, mnoho silných posádek a parádních bojů. Takováto vítězství pro mě mají větší cenu, než někde vyhrávat stylem start – cíl.
No prostě jste mi chyběli!!