mistrovství itálie
I letos jsme se vydali na mistrovství Itálie, letos na ostrov Elba. Ano, ta Elba, kde si chvíli kraloval Napoleon, než dostal znova chuť dopochodovat do Paříže.
Ve čtvrtek večer trajekt z městečka Piombino, na trajektu jsme se sešli prakticky všichni účastníci. Nutno podotknout, že už tam bylo jasné, že jsme v Itálii. Trajekt odjíždí v 17.30, takže v 17.27 je ideální čas začít do něj sáčkovat auta, notnou část z nich s vlekem, nervózně pokřikovat presto, avanti a andiamo, v 17.33 začít vymýšlet, že s těma vlekama by se tam vlastně mělo spíš nacouvat, protože ten trajekt nemá dvoje vrata a pomoct několika Italům s couváním s vlekem tak, že jdete vedle auta a zvenku kroutíte volantem (živá odpověď na otázku Jiřího Macháčka v Samotářích: Jak to chce řídit zvenku, když má volant vevnitř?). No zkrátka menší zdržení ještě nikoho nezabilo a na tu Elbu jsme stejně dojeli, žejo. Shodit loď, píchnout tam klacek, ubytovat se a večeře.
Předpověď na pátek větru slibovala spíš míň než víc a to se taky stalo. Komise ve 12h vytáhla odklad na dvě hodiny, takže ještě oběd a kolem 14h na vodu. Teda, ne že by ten odklad na břehu stáhli, ale na vodu odjeli, tak jsme poslušně jeli taky. Na vodě nás opravdu mnoho větru nečekalo, ale kolem 8-10 uzlů to bylo, ale s vlnama většíma, než by nám při téhle síle bylo po chuti. První rozjížďka tedy trochu trápení s rychlostí lodě a tím pádem ještě hůř než ve škole, tedy za 7. Ve druhé rozjížďce už lepší, první kolo kolem 3. - 4.místa, ovšem pouze do chvíle než přišla změna zprava o slabých 50°. Ta italské posádky vykolejila natolik, že jsme rázem byli druzí za Christinou. Nutno podotknout, že už tahle změna udělala z karuselu takový zadobočák. Za 200 m to byl bočák, za dalších 100 m předobočák a spinakr dolů a to už teda srabsky vydrželo. Kdo nevydržel, byla Christina, takže jsme vezli jedna. Nakonec to nevydržel ani rozhodčí, kterej rozjížďku asi 300 m před cílem zrušil. O čem dumal těch posledních 5 minut rozjížďky teda nevím, ale nakonec se dobral správné a spravedlivé úvahy a výsledku. Pak už pouze etuda jedeme na břeh-ne pojeďte zpátky na vodu-odjedeme 2 km od břehu a zkusíme postavit trať-než ji postavíme, tak to lehne-ano, můžete jet v bezvětří 2 km na břeh-ano, cestou se v bezvětří vyhněte tomu trajektu, kterej jede přímo na vás. Večer silnější stránka Italů, tedy jídlo a pití, nejdřív grilované sardinky od klubu, potom sýry od Švýcarů, šunky a těstoviny od Italů, pivo a rum od nás a před půlnocí do hajan.
Sobota slibovala vítr, který se dostavil, start na 11.00. Start byl od břehu asi tak 5:45 min, takže zatímco všichni v 10.00 nervózně stepovali na pláži a chtěli na vodu, my jsme v 10.30 začínali neoblečení chystat loď, což se ukázalo jako správný odhad, protože ani v 11.15 ten start ještě rozhodně postavený nebyl. Vítr kolem 15 uzlů, vlny kolem metru, nakonec se to nějak všechno podařilo zakotvit (ne, že by ta čára třeba byla rovná a ne že bychom jezdili bočáky, ale co už). Nic moc složitého, vystartovat, dojet spíš na moře, než ke skále, zhruba u raumovací bojky točit (ano, až tak dole byla) a tradá na jedničku. Za sobotu jsme si zvládli připsat 3x1 a protože Ital víc než tři třicetiminutové rozjížďky denně zasádně nejezdí, měli jsme asi tak ve 14.00 hotovo. Večeře byla plánovaná na 21.00, takže jsme usoudili, že to chce nějaký oběd, zmrzlinu, kafe, spánek, procházku, a tak. Večeře dobrá, jen trochu pozdě, zvlášť pro jedince, kteří obvykle kolem 22.00 začínají chtít spát.
Na neděli byla předpověď podobná jako na sobotu, nakonec větru ještě o trochu víc, vlny občas taky o trochu větší, rozhodčí a jeho um postavit čáru pořád stejnej. Strategie dost podobná jako v sobotu, tedy na moře a tradá, občas na stoupačku trochu problémy s vlnama a rychlost ne tak skvělá, ale nakonec jsme z toho uválčili 2,2,1 čili dobrá pojišťovačka celkového vítězství. Pak už jen sbalit loď, zatleskat soupeřům a pořadatelům, rozdat a dostat asi 136582 objetí a olíbání a vstříc novým zážitkům a dobrodružstvím.
Příští rok je mistrovství naplánováno v marině Salivoli, tak doufejme, že se naše výprava rozšíří, poněvadž celkový dojem i přes mírnou nerozhodnost rozhodčího je skvělý - kraťasy a slunce do ksichtu, vítr, velmi přátelští Italové, skvělý jídlo a v neposlední řadě taky ten jachting :)
JNKx2