Mistrovství Itálie

14ti hodinová cesta proběhla bez dopravních komplikací. Ráno bylo potřeba se přihlásit do závodu, abychom tam nebyli za turisty, přijeli jsme přeci závodit a trochu potrénovat před MČR. Bereme překladatele Jirku a jdeme ke komisi. Filous v Praze sice vyplnil jakýsi formulář, ale holce opálený to nestačí a  trvá na tom, že je potřeba vyplnit další formulář. Naštěstí se toho Jirka ujal, a protože myš s klávesnicí ovládá bravurně, zabere mu to jen chvilku. Po nás se přihlašoval Jirka s Matějem, který se rovnou přiznávají, že nemají ten druhý formulář vyplněný…..a světe div se, ta samá usměvavá holčina, co nás vyhodila, říká: „To nevadí kluci, ten jeden formulář úplně stačí, to je v klídku.“ No ty vole Itálie, tuty komplikáto. Nic, jde se na vodu.

1. rozjížďka

Slabej vítr na startu a všichni jedou na levé křídlo. Já dávám na riziko křídlo pravé, a tak točíme jedničku kolem desítky přeci jen vlevo. U Elby to bylo lepší. Jezdí se trať bez bočáku, jen po jedničce je tak 50 metrovej předobok na ofsetovou bojku, kde taháme spin a hurá dolu na trojku a jedou se dvě kola. Vede Heardi, ale o parník. A na břehu mi říká, že vážej s kosákem 135 kg. Co to jako je?! To jsme měli na cadetu. To by měli dostat nějaký handicap, aspoň jednu plechovku přivázanou za kormidlo, jinak je nemáme šanci chytit. Druhou stoupačku jedeme podle kompasu a točíme tak 7x do změny a parádně se prokoušeme na čtyřku. Za námi hned Jiřik a ob dvě lodi Jája. A tak už to dovezeme do cíle.

2. rozjížďka

Vítr zesílil a je plná hrazda. Teplo, že se jezdí jen v kraťasech. Prostě parádní jachting. Zajímavé jsou vlny, které se od větru dělají menší než vlny za zádí lodě, takže se dá na stoupačku na pravoboku krásně surfovat z vlny dolů. Prima zábava pro kosáka, kterej při spravném načasování tu loď může pěkně zrychlit. Vede Jirka s Matějem a jedou moc pěkně. Pak tam jsme my, vlasáči z Itálie, Jirka s Kubou. Na jedničce ve druhém kole jedou kluci na ofset boji, ale to je chyba, páč dole byl signál pro změnu dráhy a to současně znamenalo, že už se ta ofset bojka netočí. Škoda, kluci by tu jedničku zřejmě dovezli. Nakonec Jirka 1, taliáni 2, Nera 3 a Jirka s Matějem 4. Dobře kluci.

3. rozjížďka

To už fouká pěknej vítr, plná hrazda a občas se musí povolovat. Super svezení na moři. Vepředu jsou české posádky a Jirka jede extrém pravé křídlo a pěkně mu to vychází, že na jeden obrat dává celou stoupačku a točí první. My ho ženeme před sebou, ale do souboje o první místo to nestačí. Takže Jirka 1, my 2, Jája 3. Na břehu rozjedu diskusi, že není možné, když na stoupačku potkám několik změn a proč tedy zadák jezdíme na jednu halzu, že se to blbě poznává. Jirka s Jájou říkají, že to poznají podle kosatky. No v duchu si říkám: „Co to je za kravinu?“ Vždyť tam je takové proudění, že se tam kosatka mele jak chce. Proto když jedu na FDéčku, tak kosatku raději namotám. Bobík s Kramářem dali na Staru trénink s  olympionikem profíkem, kterej na tohle téma měl jednoduchou pomůcku. Když máš pocit, že ti to nejede, halzni. Občas to zkusím a někdy to i funguje. Ke klukům ze Staru mám ještě jednu dobrou z natáčení, ale až na konci, ať neuhýbám od tématu. Takže můj názor je, že poznat se to dá, jen když kosák ten balón veze co nejvíce v návětří. Pak je možné odhadnout úhel, ale když máte kosáka, kterej nechce, aby mu splaskl balón (a těch je celkem dost) a má to přibitý v závětří, tak nemáte šanci to poznat. Ve 20:00h je večeře. Mořské plody. Různé škeble, slizké poštěváky, chobotnice, no prostě samá dobrota. Nechám se od kluků hecnout a zkusím jedno chapadýlko a dál nic. Hnus. Jirka ani já to nejíme, a tak se snažím svou porci nacpat Kubovi. Zítra nemá foukat, tak ať jsou aspoň těžký do slabého větru. Kuba všechno sní. Je to kabrňák. Jirka říká, jak se těší na ubykačku, že tam má sekanou. Tím mi trochu udělá radost, ale pak si vzpomenu, že jsem ho vlastně nikdy nic pojídat neviděl. A vlastně ani jeho bráchu (Tátu Zdeňka jo. Jednou na Lipně měl nějakou housku v ubrousku.) Nic. Dnes 4,3,2. Zítra to volá po jedničce.

4. rozjížďka - sobota

Total slabej vítr. S Filousem po startu zakryjeme Jáju a vlastně ji donutíme otočit a  plazíme se na levé křídlo. Jirka jede pravé křídlo. Setkáváme se spolu na jedničce a za námi celkem díra. Komise zkracuje trať na jedno kolo. Připisujeme první jedničku.

5. rozjížďka

Fouká do hrazdy a tři české lodě si jedou svůj závod. Lodě nám jedou hodně podobně, takže svádíme pěkné souboje. Jedničku točíme první před Jirkou a Jájou. Na zaďák Jirka udělá  halzu. Já to nehlídam a chyba jako vrata. (Pozn. soupeře: jestli si správně pamatuju, vedli jsme naopak my, jeli jsme dolů pravobok, Čápik nám dýchal na záda, ale pak udělal halzu na levobok, která ho odpálila.) Cukne celkem o dost a navíc na trojce mám Jáju nalepenou na prdeli. Otočíme trojku a hned obrat na levé křídlo. Jirka s Jájou pokračují pravobokem. Kompasově to je dobře a dokonce nám přijde, že máme silnější vítr. Změna. Takže obrat a na kříži už jsme před Jirkou a tak to i dovezeme do cíle.

6. rozjížďka

Dopředu víme, že zítra přijde peklo vítr a že to je zřejmě poslední rozjížďka. Startujeme s Jirkou u sebe a celou tu dlouhou stoupačku svádíme souboje. Až před jedničkou se nám povede cuknout z pozice závětrné lodi a pohlídáme si konec stoupačky. Druhou stoupačku už jen hlídáme Jirku a tak nám dobrou jízdou klouzne Jája a točíme jedničku kousek za ní. Rozhoduje karusel. Jirka s Jájou halznou na pravobok, já pokračuju levem. Připadá mi ten úhel dobrej. Jedu skoro na trojku, když to oni se spíše vzdalujou. Takže naostřím, ať mám rychlost a už v půlce vidím, že to vyjde. Najedeme na ně určitě tak 50 metrů.

V neděli se skutečně nejezdí. Mně osobně přijde, že to jezditelné je, ale komise má hlášenou výstrahu, a tak závod končí. Díky třem sobotním jedničkám se stáváme mistry Itálie a české lodě berou celou bednu. Zorzi Carlo (vlasáči Italský) nejlepší Italové končí na celkovém 4. místě. Pro ostatní, kteří nejeli, tak cena tohoto výletu byla asi 14.000 za posádku. Byl to dobrej trénink před MČR, takže smysl to mělo. Jen škoda té neděle, že se nejezdilo.

Teď ta historka. Tomáš Kramář jezdí s Bobanem na Staru a rozhodli se posunout svůj jachtařský um o kousek dál a k tomu jim měl dopomoci dobrej trenér, kterému byl Tomáš jakožto výborně placenej manažér ochoten zaplatit nesmysl za to, že ho naučí jachting. Po pár dnech chtěl Tomáš tuto spolupráci ukončit, páč trenér na ně řval od rána do večera, že všechno dělají špatně. Kluci se ptali, že přeci není možný, aby všechno dělali špatně. Že je určitě za něco trenér musel pochválit. Tom se zamyslel a povídá: „No vlastně jednou při tréninku to úplně zdechlo, tak jsme vytáhli pádla a jeli na břeh.“ A to prej trenér říkal: „A tak to pádlování vám celkem jde.“

Poslední věc. Kdo chce příští rok jezdit na Hyde Sails, tak dejte vědět, ať to objednám najednou.

CZE 15131