MS Boleváku očima bažanta

Čím více se blížil konec sezóny, tím víc jsem doufal, že se můj první rok na Fireballu obejde bez této sice pěkné tradice, ale ošklivé povinnosti- psaní článků. Už jsem si byl téměř jist, že jsem letos vyvázl bez újmy, ale před několika dny se mi ozval Vojta a mně bylo hned jasné, že je zle. S měsíčním zpožděním se tedy pokusím ohlédnout za Modrou stuhou Boleváku.

Co si pamatuji jasně a zřetelně je, že byla pěkná zima. Vzhledem k boleváckým (ne)větrným podmínkám jsem dokonce zvolil místo jachtařského oblečení zimní bundu a musím říct, že mi v ní bylo více než příjemně. Start první rozjížďky- tedy té „dálkové“ o Modrou stuhu se udál v naprosto „regulérních“ podmínkách za větru cca 0,001m/s, přičemž na první stoupačce jsme stihli vystřídat beznadějně poslední i asi druhé místo a procvičili jsme si deflorování kormidla i ploutve- alespoň 10x nahoru a dolů (všichni si dokážete představit, jak umíme na Boleváku postavit dlouhou stoupačku). Myslím, že plzeňské závody dostaly od „zcela neumělých“ zásahů našeho velebeného hydrobiologa p. Durase zcela nový rozměr. Nejenže je na našem rybníce velmi těžké číst hladinu, teď už musíme počítat i s tím, co se nachází pod ní a stává se to nedílnou součástí taktiky (na jaře samozřejmě všichni přijeďte, to flóra ještě spí a my Vás rádi uvidíme). Abych se vrátil k jádru věci, nejlépe vyhodnotili situaci Zip s Jéňou a ujali se vedení následovaní, myslím, M-kařem se Šéďou a jedním Finnem. Pořadí se už příliš neměnilo, a tak Modrá stuha zůstala doma. Další rozjížďky se jely až po pauze, přičemž Láďa už mě asi nemohl vystát, tak šel řešit šifrovací soutěž do města a já zbytek závodu odjel s naší klubovou nadějí Fandou Vitákem, pro kterého to byl první závod na kosatce vůbec. Pro oba to byla velká zkušenost, protože já jsem zvyklý na Láďu, který jezdí na kosatce roky, pořád dělá dost věcí za mě a najednou jsem byl v pozici, kdy jsem musel věci vysvětlovat a hlídat sám. Určitě něco, co jsem po první sezóně potřeboval. Na konkrétní rozjížďky si už bohužel nevzpomenu, a tak jen závodnickou část uzavřu tím, že jsme odjeli celkem 3 rozjížďky a všechny v sobotu. Celkově první místo uhájili Zip s Jéňou, druzí byli Jarda Verner se Zuzkou Lašovou a třetí M-kař s Šéďou.

Teď mě trošku mrzí, že na nás příšla řada zrovna na tomhle závodě, kdy Láďa v polovině závodu musel na dlouho plánovanou šifrovací soutěž, a tak chyběl i večer. Jindy bych určitě článek uzavřel nějakou vtipnou příhodou z večera, ale bohužel jsem tentokrát také chyběl. Každopádně bych Vám na závěr chtěl všem poděkovat za skvělou první sezónu na Fireballu. Myslím hlavně to, že jste mě mnohému přiučili a byli na mě hodní, moc si toho vážím. Velké díky patří taky Láďovi a to hlavně za trpělivost se mnou. Těším se na jaře v Plzni!

Dominik

CZE 14609