NA VRCHOLU BLAHA A NA CHVOSTU BITEVNÍHO POLE

:)

Nadšení bojovníci. Tak nějak bych charakterizovala naše aktuální působení mezi fireballisty. Já se vyloženě rozkoukávám v odvětví sportu, který se od toho mého dost liší. Ale který jsem si neskutečně zamilovala. V tom mém sportu jsem měnila kýble potu a hodiny na kurtech za medaile na světových turnajích, tady vím, že to o medailích není. A baví mě vyprávět přátelům, že jsem ráda za každé správné vytažení spinakru a za rozjížďku, kdy se nekoupeme. Že mi adrenalin stříká ušima a že sportovní jachting je fakt makačka.

Třeboň. Další skvělý víkend se skvělou partou lidí. Protože ta parta je přesně to, co vnímám jako obrovský bonus. Další hodiny na vodě, dalších pár „fuck-upů“, nasávání taktiky soupeřů a zásadní informace, která mě hrozně nakopla: „Bude vám to trvat klidně pět sezón, než budete sehraný.“ A to je přesně to, co chci. Tu cestu.

Pak bych si taky ráda časem zapamatovala všechny ty přezdívky a jména a k jakému ksichtu patří! Brok, Sid (nebo jak se to píše), Zip, Řáno… Lahvana a Milhause si už pamatuju (a ti tam, kruci, nebyli), Vojta mi říká „mami“ (toho už taky poznám), a ještě že Dika si nepletu. :D

V sobotu bylo krásně, ale vítr jachtingu moc nepřál. Jedna rozjížďka. Zvítězila tedy spíš žízeň a hlad. Hlavně ta žízeň. ;) V neděli pěkně fouklo a občas jsme se slušně s tím spinakrem proletěli. A byly z toho rozjížďky čtyři. Přišla jsem k pár šrámům a modřinám, trochu jsem do toho Dikovi kecala, na lodi jsem se motala jak nudle v bandasce, ale úsměv od ucha k uchu! No co… Gratulace vám všem, ale i nám, že jsme to zmákli! A já se těším na další závody jak malá Jára.

Toť za mě vše. Diku?

Co dodat? Snad jen to, že každý malý krůček vpřed, každé malé zlepšení je pro nás neskutečná výhra a děsně si to užíváme.  Ať už je to trochu lépe povedený start, obrat či vytažení spinakru. A když přijde chyba (a že jich přichází!) zatneme zuby a jedeme dál s úsměvem, protože nás to neskutečně baví.