O krále šumavy
Tak vám takhle sednu v pátek s rodinou do auta, rozhlídnu se po neposekaný a rozkopaný zahradě aříkám si, jestlipak se najde nějakej dobráček, kterej to za mě udělá. A co myslíte, neudělal. Ale co, prácenemá nožičky, tak mi nikam neuteče .
Před náma celej tejden na Lipně, co víc si přát. Po cestě vidím před sebou ve štrůdlu okolo Benešova motorák, kterej vypadal jako by jel sám. Až na dálnici zjišťuju, že ho táhne nějaký červený a zřejmě placatý auto, že by Ferrari ? Kdepak, je to Zděnda Parůžek ve své Feldě, ale upaluje s tím jako k ohni. V Budějicích to střihnu se svou soupravou přes město a rázem mám na něj při dojezdu dobrou půlhodinu. Kéž by to takhle fungovalo i při závodech. Co čert nechtěl, potkávám svého úhlavního přítele Pavlíka a od piva a rumu odcházím v brzkých ranních hodinách. Z pelechu vylezu poměrně včas a je mi kupodivu poměrně příznivě. Pak si tak říkám, jak jsem starej tak jsem blbej, kripl a ještě po kožichu, no to budou výkony, to bude náčelník skřípat zubama.
Nakonec to takový utrpení nebylo, na lodi panovala příjemná atmosféra a dvojky se jenom sypaly, protože na diktátora, kterej jezdil takřka bez chyby jsme tak ňák neměli. Je s podivem, že v tak proměnlivým větru dokázal bejt vždycky vepředu, ale my taky. Po třech dvojkách to vypadalo skoro jednoznačně, ale kampak na Kubase, toho už to přestalo bavit a s notnou dávkou štěstí a bravurou jemu vlastní (a se mnou), dojel letos poprvé vítězně do cíle. A protože to byla toho dne rozjížďka poslední, jeli jsme soutěživě a spokojeně domů, páč nejdůležitější je bejt první na břehu, že jo. Ještě jsme ani nevylezli z lodi a už nám moje drahá ženuška nese pivíčko, to je servis co ? Ten večer jsem si dal ještě jedno (asi) a šel radši včas spát.
Neděle nám ukázala co Lipno umí. Fouká, svítí slunce, jsme na vodě a přesto se nedá závodit. Vítr všech směrů a sil nedovoluje solidně odstartovat a Vašek na prámu dělá fakt maximum. Musím před ním smeknout, protože trefil alespoň jednu rozjížďku do jakžtakž větru, kterou jsme kupodivu opět vyhráli. A jak se ukázalo byla tohoto závodu rozjížďka poslední a na Mildu Hájka to těsně, ale přeci stačilo. Po dalším zrušení následuje úprk na břeh, kdy vypadalo, že nemáme šanci, ale jakousi šílenou klikou skoro vyhráváme a zase se nese pivíčko, to se tak někdo má, že jo.
Při vyhlašování vítězů se dmu pýchou, div neprasknu, ale ne kvůli sobě, ale kvůli mému synkovi, který je také na bedně a taky první, tak si na nás dávejte bacha.
BR.OK