Ohlédnutí za pohárovými soutěžemi roku 2019
Byl jsem dotázán panem XY, zda bych se uvolil sepsat zhodnocení dvou pohárových soutěží – poháru ČR a malého, neboli prezidentského poháru Čech. A protože v tomto ohledu nebyl činěn žádný nátlak a nebylo použito donucovacího prostředku, mohu svobodně a s čistým svědomím prohlásit, že rozhodnutí vyhovět vzešlo z mé vlastní vůle. To by bylo na úvod – teď k samotnému hodnocení.
Pohár ČR… aneb čtyřikrát a do čtvrtice
Mlýny: Mlýny… Hm… Co tak v říjnu napsat o závodě, který se jel v dubnu jako jeden z prvních v sezóně. První den podle bodů vedli Zipp s Jéňou, já s Kubou jsme byli druzí. I podle toho soudím, že v sobotu zřejmě foukalo méně. Zato v neděli byl vítr určitě silný. Nově pořízená loďka svištěla, což se později opakovaně prokazovalo. Zajeli jsme 1, 2, 1 a… písmenka. Proč? Po dlouhé chvíli přemítání jsem si vybavil, že jsme se vlastně převrátili z prvního místa při hlídání Čápika, když Kuba zůstal ve starém návětří při rutinním obratu. Ještě nám k tomu po zvržení vypadlo kormidlo. A nasazovat ho z vody nad hlavou i jen v malých vlnkách, které lodí stejně komíhají, je vážně za trest. Nakonec jsme to museli udělat až po převrácení nazpět a rozjížďku, už jistě závěrečnou, bylo zbytečné dojíždět. Celý incident však nemohl přijít v lepší čas, protože závod už jsme měli vyhraný… jen to neudržení jedničky mrzelo.
Rozkoš: Pamatuju závody na Rozkoši, a poslední nebude tak dávno, kdy se lodě vůbec nedaly na vodu. Proto mě mile překvapilo, že jsme druhý rok za sebou měli větrnou Rozkoš (to R je velké), i když jenom jeden den, protože v sobotu se nejezdilo. Ale stálo to za to. Myslím, že jsme se koupali celkem šestkrát nebo sedmkrát. Určitě čtyřikrát ve druhé rozjížďce, kdy jsme vždycky předjeli Míšu s Lenkou, plácli sebou, počkali, až profrčí kolem, a zase se je vydali pronásledovat. Dobrý byl taky úvod. Hned v prvním kole závodu jsme první, ale nemůžeme dostoupat na raumovou bójku. Tak říkám, že půjdu se spinakrem dolů. Kuba však pochopil, že má stahovat a slezl z hrazdy. Mocně jsem na něj zařval, snad vůbec poprvé za sedm společných let na vodě, ale škoda už byla napáchána: zvržení číslo jedna. Že jsme pak ještě po takové ztrátě dokázali rozjížďku vyhrát, to byla opravdová vzpruha, zvlášť když jsem ještě po celý druhý raum byl neuvěřitelně nas**nej a nedokázal se soustředit. Po druhé nebo třetí rozjížďce jsme ještě museli stihnout vyměnit peň kvůli rozbité koncovce, ale povedlo se. Druhé pohárové vítězství v kapse. A že foukalo opravdu hodně dokládá fakt, že dvanáct lodí si nezapsalo žádný dojezd, z nichž mnozí ani nevyjeli.
Nechranice: Tak jo, co si pamatuju: Po prvním kole spadla Čápikovi na prvním místě plachta, snad přetrhnul výtah. Nám se podařilo v hezky svěžím větru dohnat Kubase s Milanosem, kteří měli velký náskok, jenže se změnou větru a přesunutím návětrné bójky, jestli si dobře vzpomínám, nepřišlo přemístění té raumové, takže nás vytažení spinakru vytrestalo – ze souboje o druhé místo jsme nakonec odpadli na páté. Ještě nám, asi při stahování spinakru na konci rozjížďky, volný přední vant hodil nahoře smyčku, seknul se a slisoval kosatku, jenže ne natolik, abychom si toho všimli. Začali jsme to řešit až se začátkem startovní procedury, kdy nás na to upozornil Čápik. Vylezl jsem na stěžeň a snažil se to vyřešit. Snaha skončila převržením. Start jsme ovšem zdárně stihli i s vypuštěním vody a byla z toho jednička. Pak sedm a znovu jedna. Víc už se nezávodilo a znamenalo to pro nás třetí pohárové vítězství ze tří. Ještě se mi k tomuto závodu vybavilo, že bójky byly poměrně malé a snad žluté, takže nalézt je byl někdy velký oříšek, zvlášť proti slunci na stoupačku a taky na bočák proti hrázi, kde byly vysázeno několik dalších podobných bójek.
Lipno 1: Složité lipenské podmínky v kombinaci se slabým větrem, které se nám (opět po roce) představily už na květnovém ME. Ne že by si z nich něco dělali Zipp s Jéňou. Byli tak štědří, že aspoň v poslední, páté rozjížďce nechali vyhrát Čápika a neuzmuli úplně všechny jedničky pro sebe. O zaslouženém vítězství nemohlo být sporu. 4, 14*, 6, 4, 13 – s tímhle jsme výš než na konečnou šestou příčku opravdu nemohli pomýšlet. Asi nepřekvapí, že víc si z toho závodu radši nepamatuju.
Lipno 2: Tohle byla jiná písnička. Aspoň z jedné části a určitě výsledkově. Vítr byl stejně nestálý, oproti prvnímu závodu však aspoň výrazně silnější. Jednou (nebo dvakrát?) jsme startovali až u Dolní Vltavice. Trochu jsme si s Kubou „zazippovali“ a posbírali nějaké jedničky. Já jsem konečně nacvičil výstupy na stěžeň, protože jsme opakovaně přestavovali záklon, jak vítr chodil ve vlnách, a s tím i salingy. Nejsem si jistý, ale podle dojezdů snad hned v první rozjížďce, přišlo trochu drama, protože se nám při nájezdu do posledního kola, na pohlídané první pozici, zamotal výtah spinakru okolo kosatkového lanka. Na stoupačku jsme to pochopitelně neřešili, ale po vytažení zůstal spinakr o dvacet až třicet čísel níž. Povolení výtahu ani cloumání otěžemi tam a zpět nepomohlo. Kubas s Brokem se zezadu nebezpečně blížili. Pak jako zázrakem, snad v posledním možném okamžiku, abychom se bezpečně udrželi před nimi, se výtah uvolnil a handicap zmizel. Dojel nás však ještě i Járyn a na zaďák to byly nervy: tři lodě, jedna vlevo, jedna vpravo, my středem; ale vyšlo nám to. Vynikající – nebo spíš vymykající – byla poslední rozjížďka. Nevyšlo pravé křídlo v první stoupačce a byli jsme asi desátí. Vítězství v závodě jsme již měli zajištěno a dosud byla naším nejhorším dojezdem čtyřka. Tak jsme hned dole za bójkou hodili obrat a tradá doleva… Marně vzpomínám, jestli jsem kdy zažil něco podobného. Sledovali jsme lodě s plnými hrazdami, které ve změně zprava svištěly bezmála autobusově přímo na bójku, zatímco my jsme se na levém křídle krčili vedle sebe na palubě a houpali se na vlnkách. Nahoru jsme dorazili s náskokem úplně poslední a nevím, kdy jsem naposledy jel karusel a za mnou nebyla ani jediná loď. Dva skalpy se nám ještě podařilo získat a krátký bočák do cíle jsme absolvovali s úsměvem na rtech a s vědomím, že premiérové vítězství v celkovém pořadí poháru ČR už nám po čtyřech vyhraných závodech nikdo vzít nedokáže. Konečně se nám tedy podařilo sesadit vždy-vpředu-přítomného Kubase a nesmrtelného Broka z trůnu. Poslední tři roky jsme se za nimi drželi v těsném (nebo i uctivém) odstupu a končili druzí. Napočtvrté už to vyšlo.
Bautzen: Podzimní lipenský závod byl zrušen a alternativa se našla v Německu. V roce 2006 jsem už v Bautzenu jednou závodil, na Cadetu, a jak už psala Míša Jedličková, pamatoval jsem si sjezd do vody z kopce a pak taky delší výjezd ze zátoky. Předpověď slabého větru jako by určila vítěze už předem – Zipp s Jéňou. Já vlastně nevím, jestli jsou letos šťastlivci nebo smolaři. Na ME vyhráli první dvě rozjížďky, nakonec skončili sedmí. V poháru zvítězili ve dvou závodech ze šesti (a jen čtyři se započítávají), ale stejně jim to nestačilo k umístění do trojky. Chuť si snad spravili na pozdějším MČR, jenže i tam vyhráli pět rozjížděk z jedenácti a vedli ještě před posledním dnem, kdy je z jedné rozjížďky vyřadila technická závada… To jsem sice trošku odbočil od závodu v Bautzenu, ale naše dojezdy za řeč nestály, skončili jsme pátí. Voda to není úplně malá, ale přeci jen pro naše pohárové závody nedosahuje potřebné rozlohy.
Prezidentský pohár Čechy… aneb postupka se švestičkou nakonec
Poděbrady: Domácí závod a opakovaný triumf z loňska. Víc si toho už nepamatuju. Zde je záznam, ale ten vám taky moc nenapoví: http://fireball.4sail.cz/Article/kdysi-davno-na-jednech-podebradech. Vstříc zlatému hattricku!
Plzeň: Letos proběhly dva tradičně první závody v opačném gardu. V Toušeni jsme se proti tomu trochu bouřili, ale nakonec nám na Toušeňském poháru vyšlo lepší počasí. Bohemka byla zvláštní krátkými stoupačkami a dlouhými bočáky, protože foukalo proti klubu – napříč. Vyměnili jsme si s Řánem pořadí z předešlého týdne: on za jedna, my za dva.
Orlík: Kubího první návštěva na vyhlášené vodě. Jistě si odnesl mnoho zážitků, ostatně jako my všichni každý rok. Hlavně se nedat překvapit tím, že vás něco překvapí! Musím ale uznat, že nás trochu zaskočila posádka manželů Ročkových, kteří za suverénními Járynem a Mildou obsadili druhou příčku, se dvěma vyhranými rozjížďkami z pěti, čímž nás odsoudili ke třetímu místu. Smekám klobouk před Ájou – byl to její jediný letošní závod, a v předchozích letech jich o moc víc neposbírala.
Třeboň: I když na závodě malého poháru vyhrajete první dvě rozjížďky ze čtyř (uplatňuje se tedy i škrtání), stále se vám může podařit vyhnout se umístění na bedně – náš výsledek na neoficiálním mistrovství Světa budiž toho důkazem. První dvě rozjížďky – až po 11h v neděli – totiž celkem foukalo (levo, levo, levo, levo…); a druhé dvě… celkem nefoukalo (levo – už nefunguje; pravo – ajaj). Poslední rozjížďku pro nás ani nemělo smysl dojíždět, jak jsme byli za výletníky. 10 bodů a čtvrté místo.
Bezdrev: To takhle jedete na závody poprat se o výsledek, který by vám zaručil vítězství v poháru, ale nakonec si samo vítězství zajistíte tím, že se vůbec nezávodí. Sobotní koupel v bouřkovém poryvu těsně před klubem, kterou posléze obecenstvo na břehu uznale ocenilo, byla vlastně oslavná, i když s přibližně čtyřiadvacetihodinovým předstihem. Tím, že se nakonec závod neodjel, se v pořadí poháru škrtalo pouze jednou, a matematika vyloučila možnost, aby nás někdo předstihl. Ještě že tak! Jinak, obávám se, by nás Rychlá rota (v lehce pozměněném složení – Zipp a Dale) s největší pravděpodobností přesmažila, vzhledem k běžným malopohárovým podmínkám.
Jesenice: Moje první návštěva této vody a jediný letošní závod bez Kuby. Angažoval jsem perspektivního Přemka z Plzně: ráno připravený čajíček, večer zakrytá loď – na to nejsem zvyklý, tak jestli něco nedělám špatně. Ale v sobotu se i přes jedno vyplutí na vodu ani neodstartovalo. Na neděli vítr slibovali. Ráno mlha, takže žádný stres. Když se před polednem začalo rozfoukávat a bylo ohlášeno stažení odkladu, začal jsem se shánět po Přemkovi, kterého jsem za celý den nezahlédl. Telefon nebral. Oblékl jsem se na vodu a zamířil k lodi, třeba už mě tam bude nedočkavě vyhlížet. Kdepak. Nakonec jsem zjistil číslo pokoje, kde bydlel, a našel jsem ho tam chrnět. Chudák se vyplašil, když zjistil, že není deset, ale dvanáct, a jde se na vodu. Noční šichta na baru se mu trochu protáhla, a vynuloval si tím plusové body z předchozího dne. První start – nestihli jsme. Vypluli jsme aspoň potrénovat. Koordinace Přemkova pohybu nebyla úplně optimální, což mě přivedlo k dilematu, zda je to běžný stav, nebo ovlivněný nočním rozhodnutím dát si gin-tonik jedna k jedný do půllitru, což se prý v tu chvíli zdálo absolutně v pořádku. Nicméně jezdíme pod závodním polem, vítr občas přichází v pěkných vlnách, a najednou Přemek říká, jestli už Firebally první rozjížďku nedojeli. Ne, mají ještě jedno kolo, říkám. Ale opravdu, tohle už nevypadá na závodění. Tak stahujeme spinakr, protože jsme směřovali na zaďák od startu, a stoupáme k ostatním. Houknutí. Za minutu druhé. To asi bude startovní procedura, jenže my jsme dost daleko… Druhá rozjížďka – start o dvě a půl minuty později; kdo mohl tušit, že rozjížďky se pojedou o kolo zkrácené. Celou stíhací jízdu však jedeme ve větru a z deseti lodí nakonec záhadně dojíždíme čtvrtí. Abych to zkrátil, třetí rozjížďku jsme vyhráli a ve čtvrté nás o umístění na bedně připravila halza, kterou jsem netakticky provedl hned nahoře ve druhém kole. Celkově moc pěkné zakončení malého poháru, ještě že už bylo rozhodnuto.