Pohár Bohemia – Poděbrady

aneb: když v Mammernu nefouká

Ježto si Milanos libuje v zájezdech do Švajcu v libovolných podmínkách a já ne, tak na mě uprostřed dubna vyskočil volný víkend. Už ani nevím, jak se to semlelo, a byl jsem domluven s Jirkou Parůžkem, že pojedeme popravit Poděbradského démona, čti: Starýho Kohýse.

Nebudu zmiňovat, radši, jak složité je sehnat dopravu do tak vzdálené lokality, jako jsou Poděbrady, protože by mi stejně nikdo nevěřil. Nicméně když jsme s Járynem a s Jirkou dorazili na místo dění a uzřeli zrcadlo (zřejmě to byl celoevropský jev), tak jsme odložili skládání lodí na neurčito. Celá sobota se nesla v duchu známém: Pivo, kroket, házení lidí do vody, pokud se nevyplatili šáněm… Naštěstí, někdy v mezičase, se nám podařilo složit lodě a nastrojit je. Večer došlo k neočekávané události a to takové, že Doktor, který se polekal jednoho poryvu, stáhl AP-čko a vyrazil na vodu…sám. Nakonec se neudrželi místní Evropám a jednu rozjížďku tam dali, ale vítr opravdu nebyl. Za tohle víření dobré pohody si Ivoš vysloužil koupel v rybníku.

Neděle se ze začátku zdála být podobně zabitá, ale nakonec něco zafoukalo a šlo se jezdit. Závody infarktové, jak už tomu na Poděbradech bývá, žádný náskok nebyl dostatečný a žádná ztráta nedohnatelná. Aby toho nebylo málo, tak komise na startech vynechávala některé nudné prvky, jako například vlajky nebo pískání… Prostě klasika. Nakonec z toho byly tři rozjížďky, 2x se radoval z vítězství Járyn s Lahvanem, jednou já s Jirkou.
Takže nakonec Járyn s Lahvanem první, my druzí a třetí Svoboďák se Šárynem. Ostatní výsledky jsou na svazu. Jen ten Karel nás naštval, že se dostavil bez lodi a nemohl být ztrestán.

A motto zájezdu? Uprostřed druhé rozjížďky, kdy hladinu halilo absolutní zrcadlo, lodě stály nebo couvaly a z komise stále žádné náznaky zrušení rozjížďky. Járyn se narovnal v lodi a prohlásil:

‚‚Ivoši, už se mydli!‘‘

Vojta Lambl