Pohár města neratovic

Ahoj,

se zpožděním předávám rozvernou zprávu ze závodu Pohár města Neratovic, který se jel 5. a 6. října.2019 - pozor změna, ne na Tišicích, ale v Poděbradech. Několik přislíbených posádek opanovala asi nevolnost z takového nárůstu vodní plochy a nedostavily se. Vítr zpočátku vyčkával a přenechal prostor roztomilému deštíku a přátelské zimě, která se k nám tulila. Proti této přírodní nevlídnosti jsme opět úspěšně použili odpuzovač nepohody, vnitřní repelent - rum. A tak jsme vnější nepohodu vyvážili vnitřní pohodou.

Jel jsem s Radkem Mikou na Vohňkoulovi, jehož přípravy se Radek ujal tak nekompromisně, že jsem se neodvážil vytáhnout moje oblíbené staré plachty, tak zvané „pytlíky s příběhem“ a nasadil jsem nové. Naměřili jsme napětí a přimalovali na počmáraný stěžeň nové značky a od té doby mě už k lodi nepustil a začal fajráčka proměňovat ve sportovní těleso. Jen jednou jsem využil chvilky Radkovi nepozornosti a ve snaze připravit výtah spinakru, nepovšimnuv si, že je již připravený, jsem ho s mistrným gestem vytáhl z tunýlku. A tak jsme dlouhých 10 minut potupně šmátrali drátem v tunýlku, abychom výtah zase navlékli zpět. Pak už mě Radek ke štelovačkám lodě a dalším úpravám nepustil.

Po obědě začal větřík různých směrů mírně čeřit hladinu a tak jsme vyrazili ve čtyřech fajrbólech do závodění. Ouvej, Vohňokoul vyšlapoval po Radkově omlazovací kůře dost čiperně a tak jsme se drželi s využitím znalosti místních větrných abnormalit, Slávka i Řána. Radek byl závodně nekompromisní. Ani mě nenapadlo těšit se romantickými zákoutími nebo se kochat siluetou zámku. A tak jsem vyhledával výhodné větříky, poctivě závodil a dokonce i bojoval o pozice. No a když se Slávek s Řánem věnovali sobecky svým soubojům, tak se nám je podařilo i předjet. Nakonec jsme skončili za Řánem a před Slávkem, se kterým jsme měli shodu bodů, ale lepší poslední dojezd. Lícovi se nedařilo, ale palec nahoru, protože závodil poctivě, nehledě na hendikepovanou loď a urostlou postavu, se kterou hned tak nějaký větřík nehne.

V sobotu večer jsme dali dohromady hudební těleso, 5 kytar a Šady z banjem, a udělali jsme si příjemnou zábavu. Kulturně a úspěšně jsme bojovali proti dehydrataci a odměnou nám byl poctivý krátký spánek. Připomněli jsme si časy Hlučnomoří nebo Rušnomoří, kterým jsme v Poděbradech vyrovnávali převahu Tichomoří a tím uváděli jachtařský svět do rovnováhy.

Větřík na závodech byl slabší, ale na druhé straně zase velmi tvořivý a až impresionisticky roztodivný. Přesto se závody rozhodčím a pořadatelům povedly, nám závodníkům taky a celkově si závod zachoval neopakovatelný neratovicko-poděbradský kolorit.

Ahoj všem, co to dočetli.

Jirka Šindýlek, - Vohňokoul