Sečmise
Na začátku dovči Team Race v Poděbradském podání, poté toulky po Čechách a Moravě a na jejich konci 61. ročním Modré vlajky Seče. Domluvené 4 lodě (titulovaní jsme byli jako Poděbradský tým, ačkoliv přímo z Poděbrad byl pouze jeden člen posádek), jako základna přívěs Pavla Baudyše a nadstandartní kulturní zázemí v klubu Vysoké Mýto. Pátek nás po minulých letech překvapilo množství lodí, které na tento závod přijeli. Celkem 36 v 6 lodních třídách. Kempování pod dubem hned u
vody, na dosah baru bylo strategicky zvoleným místem. Alespoň se nám to v tu chvíli zdálo.
V sobotu od rána krásně foukalo a vyhlídky na jachting byli příznivé. Přihlášky se od půl deváté nekonali, neboť komise zaspala po pátečním večeru a nestíhala. Prostě Seč. Nástup v deset se nekonal, neboť se ještě nestihli přihlásit místní. Když už jsme se k nějakým instrukcím dostali, tak jsme se dozvěděli, že když to bude skákat, tak pojedeme dole bránu, aby to bylo zábavnější. Prostě Seč. Start byl určen na dvanáctou, v plánu byli celé dvě rozjížďky. O půl dvanácté přestalo foukat, takže start byl o kousek posunutý, ale na vodu jsme šli. Prostě seč. Že se před startem první rozjížďky brána změnila na klasický trojúhelník, tak to věděl jen Jirka Šindýlků. Ostatní firebali tvrdošíjně jeli bránu následujícím stylem - Jirka trojůhelník, pirát trojúhleník, Licek s Hájkem bránu, pirát bránu, pirát trojůhlejník, vítr přestal foukat úplně a rozjížďka byla přerušena. Start další byl posunut na jednu hodinu, ale když začalo foukat, tak se ihned jela znovu první rozjížďka. Po ujištění, že opravdu jedem trojúhelník, to už byla hračka. Celá dvě kola, za půl hoďky hotovo. Ještě jednu rozjížďku a už jsme mohli na guláš a hamburger v ceně startovného. Pohodové odpoledne se sluníčkem, chvilku foukalo, chvilku ne, takže to nebylo ani na vyjížďku jen tak. Navečer křtění 8 lodí včetně hudby k tomu, mladí lízači rumu se ukázali jako zdatní (na vysvětlení, pokřtíte optíka či jinou loď rumem, děti se seběhnou a optíka očistí olízáním). Večer věčírek na klubu s ohněm a muzikou, další u karavanu a nebo kdekoliv jinde.
A v noci začalo pršet. Strategické místo pod dubem už nebylo tak strategické. jemný déšť se vlivem listů měnil na pořádné kapky, které bušily do stanů a aut.
Ráno bylo fakt hnusně, ale pod plátěnými stříškami mezi autem a karavanem bylo dobře. Než v jedenáct přišli rozhodčí s tím, že jachting se dělá i v ošklivém počasí a že přý jdeme na vodu. Radší jsme se ještě ptali, jestli to myslí vážně. Mysleli. Foukalo trochu líp něž v sobotu. První výjezd obratem okořeníl Jirka Šindýlek, který v lodi hledal kiking a nevšiml si zákeřného poryvu, který ho převrátil. Pak už to šlo jako po másle, dvě rozjížďky na trojúhelníku a pak hurá na závěrečnu, okoloostrovní navigační rozjíďku o bájný věliký, naleštěný, blejskavý pohár.
Start všech lodí na čáře cca 50m dlouhé a vítr začal zase postupně slábnout. Prostě Seč. Před úžinu (ještě byl vítr) jedeme na prvních místech s finem co statečně houpá. V úžině nás předjíždí Jirka Šindýlek (jen on měl vítr) a ujímá se vedení, následován smečkou houpajících finů a laserů. U ostrova je Jirka se spinakrem první. Za ostrovem (není vítr) houpají fini, lasery a Jirka ztrácí. To že mu fandíme, vůbec nepomáhá. Blížíme se k úžině (už je zase vítr). Jirka před námi, fini a lasery houpají daleko před námi. Z úžiny vyjíždíme před Jirkou (jen my máme vítr) a poté na bočák přes celou Seč až do cíle. Prostě když nebouká, tak firebally nemají nárok onen krásný, nablýskaný pohár vyhrát. Balíme už za sluníčka, pak nástup a hurá po týdnu cestování domů.
pořadí bylo nakonec
Radek a Žaneta
Jirka a Michal Šindýlkovi
Martin Hájek a Jose Čermák
Líca a Prochy