Slunce a vítr
Když se tak ohlížím nazpět, je to už 32 let, kdy jsem na Lipenský týden zavítal poprvé, a od té doby jsem nevynechal ani jeden ročník. Lipno jsem vždy bral jako ten největší vrchol sezóny a nejoblíbenější lokalitu. Mnohé věci, které tento závod charakterizovaly, již vzaly za své. Jmenovat mohu například ranní cestu na hráz za remorkérem při dálkovce, nebezpečí zatčení pohraničníky při přiblížení se k druhému břehu, ve spojení s Orlickým týdnem pak nekonečné 14 - denní pařby a další zážitky…
Na druhou stranu mě vždy překvapí, jak se na Lipně nic podstatného nemění. Vždy když přijedu, potkávám stejné lidí z místní loděnice a mám pocit, že snad za ta léta ani nezestárli. A vždy jsou velmi vstřícní a ochotní. Bohužel, někteří již mezi nimi nejsou, tak jde život.
Ovšem k závodům: Po prvním, dvoudenním závodě „O krále Šumavy“, kde jsme zlomili ráhno a dojeli tak pouze 1 rozjížďku, jsme se vyzbrojeni náhradním ráhnem (které nám přivezl Tomáš – díky) pustili plní nadějí do dalšího závodu „Slunce a vítr“. Dva volné dny mezi závody jsme si pak užili cyklistickými výpravami do Českého Krumlova a podél Schwarzenberského kanálu. Závod byl sice 5 - denní, ale bylo rozhodnuto, že pokud se první 2 dny odjede 8 rozjížděk, bude třetí den volný. Bohužel na tento den byla předpověď dle Windguru nejlepší. Na závodě bylo přihlášeno celkem 26 lodí.
Ve středu byly za slušného větru odjety 4 rozjížďky. My jsme jeli dle našich možností a umístili jsme se na 14. místě. Překvapivými, ale zasloužilými vítězi tohoto dne pak byla posádka Kacálek-Záruba (celkově pak skončili na výborném 4. Místě!). Doufám, že je to nabudilo natolik, že zvěsti před závodem, že počítají s ukončením fireballistické kariéry, byly pouze plané řeči.
Druhý den, ve čtvrtek, nemělo dle Windguru foukat vůbec, ale nakonec to neplatilo. Bohužel rozhodčí se nechal onou předpovědí natolik unést, že byl start odložen o 4 hodiny a my mohli pouze ze břehu pozorovat hladinu Lipna, rozčeřenou čerstvým větrem. Odpoledne se odjely 3 rozjížďky. Znamenalo to tedy, že v pátek volný den nebude, což jsme vzhledem k příznivé předpovědi všichni kvitovali.
Bohužel v pátek dopadlo vše jinak. Vítr sice byl náramný, ale zároveň nás obcházely bouřky, kvůli kterým jsme museli vždy zase zpět na břeh. Nicméně obavy byly plané, neboť za celý den jsem zaregistroval pouze 1 blesk někde v dáli. Po odpolední přestávce a po 2 nezdařených pokusech o uskutečnění závodu se rozhodlo o uskutečnění rozjížďky v podvečer v 18 hodin. Vítr již zeslábl a žádné bouřky nehrozily. Opět jsme tedy tento den (již po třetí) vyrazili na vodu, a před startem už pozorovali, jak naskakuje vítr. Ovšem místo očekávaného startovního znamení jsme byli posláni všichni zpátky na břeh. Toto rozhodnutí bylo opravdu nečekané, protože v této době již opravdu žádné nebezpečí bouřek nehrozilo a vítr se krásně ustálil a zesílil. Proto i mnoho posádek na břeh vůbec nejelo, ale jeli potrénovat, protože podmínky na jachting byly ideální. Tento den byl nakonec oproti očekávání bez jediné uskutečněné rozjížďky, ale unaveni jsme byli i tak - ono opakované oblékání, svlékání a vyjíždění na vodu dá dosti zabrat.
Čtvrtý den, sobota, byla asi nejlepší. Odsouhlasili jsme si 4 nonstop rozjížďky, vítr foukal, takže start v 10 hod a konec závodního dne ve 14.30 - a bylo hotovo. Pouze poslední rozjížďka byla, co se týče větru, dosti zapeklitá, jinak ale na Lipenské poměry perfektní. Vítr byl skvělý a nebyla nouze o cvakačky, ani o stěžně zapíchlé do dna. Myslím, že všichni jsme měli dost. Vzhledem k volnému odpoledni a relativně utichajícímu větru pak ještě zbyl čas na „jachtingové“ zaškolování našich dětí či manželek.
Ovšem, aby toho nebylo málo, v Černé se konal tradiční rockový festival, kde jsme křepčili až do půlnoci. Ale to nebylo ještě vše, neboť se ve Windy pointu slavilo jakési jejich výročí, takže poté bylo veselo i tam. A když jsme se pak kolem 2. hod ranní vraceli ke stanům, nevím, koho napadlo udělat před stany večírek. Já tedy šel po tomto akčním dni spát již po třetí hodině, ale někteří jedinci vydrželi až do svítání.
Na poslední den, neděli, byla předpověď mizerná. Nicméně ani tento den se předpověď nevyplnila, jak je tu zvykem, takže nakonec celkem pěkně foukalo. Určitě by to na další rozjížďku stačilo, ale již asi nebyla vůle k tomu ji uskutečnit. Možná také proto, že mnoho posádek již začalo balit, takže by nás na vodě byla stejně jen polovina.
Konečné vyhlášení bylo ve jménu Jachtklubu Toušeň - všechny tři jejich posádky byly totiž na bedně:
1. Parůžek - Košvica
2. Verner - Winkler
3. Kubový - Roček
Navíc Mistrem České republiky ve třídě Cadet se stal Adam Winkler a Anička Winklerová byla vyhlášena jako nejmladší účastnice závodu.
My jsme se pokoušeli polepšit alespoň do poloviny, na 13. místo (tj. polovina startovního pole), ale to se nakonec nezdařilo a zůstalo nám pořadí jako po prvním dni závodu. Myslím, že k tomu přispěl i náš strach, že posádka umístěná v polovině píše článek do Zpravodaje. Ale nakonec to je všechno jinak. Poté, co na mě Vojta po závodu výhružně ukazoval prstem, bylo nám jasné, že se tomuto údělu nevyhneme.
Každopádně byl tento ročník opět vydařený a hlavně větrný, což tu úplně vždy nebývá zvykem. Na příští ročník se již moc těšíme, krom jiného i proto, že ředitelka závodu Eva Marušková slíbila, že příští rok zde již budou úplně nové sociálky, za což na nástupu sklidila největší potlesk.
Ten Saša