TŘEBOŇ 2021

Na začátek článku uvedu, že povinnost psát padla tentokráte na Jaryna s Kamilem. Nicméně za dobu, co dělám vymahače, jsem z této dvojice nikdy článek nevymohl (hanba, hanba, třikrát hanba!), a tak jsem se toho jako další v pořadí chopil sám, jelikož si myslím, že takto povedený závod si článek zaslouží.

A teď již k dění na Třeboni:

V pátek večer proběhlo klasické posezení u vody před loděnicí. Hlavním tématem diskuse bylo, kolik se nás sejde.

Nakonec nás bylo jedenáct, jak jsme se (my, co jsme to nechtěli počítat) dozvěděli od Marka Valenty na nástupu. Také jsme se dozvěděli, že by bylo dobré vyplout co nejdříve, abychom zužitkovali vítr, který tou dobou na vodě mírně pofukoval. Učinili jsme tedy tak a vypravili se vstříc kaprům, veslařským bójkám a mělčinám.

Vítr bohužel nepočkal, a tak asi po hodině plácání se na vodě padlo rozhodnutí jet na rychlý oběd zpět do klubu. Nevím, jakou roli hrály naše výhružky, že provedeme abortáž okolo plujícího parníčku Petr Vok, a zbavíme je jejich zásob piva. Marek nejspíš nechtěl riskovat pirátství na své domácí vodě…

Po obědě jsme vyčkali ještě nějaký ten čas na břehu, nicméně odpoledne se vítr na vodu vrátil, a tak jsme následovali jeho příkladu. Směr byl západní, se stáčením k severozápadu v druhé půlce stoupačky. Nám se celkem povedl start a vyšla nám zvolená strategie na první stoupačku – jet středem, a až přijde změna zprava, tak vyostřit. Na jedničce z toho bylo čtvrté místo za Klárou, Jarynem a potomkem Jakuba Krčína z Jelčan (Kraťas). Na raumech se nic nestalo, a tak jsme do druhé stoupačky zvolili stejnou strategii, zatímco Klára a Honza se vydali doprava, mezi veslařské bójky. Toto rozhodnutí se ukázalo (pro ně) jako nešťastné, a tak jsme do Karuselu točili na druhém místě za Jarynem. V tomto pořadí jsme už rozjížďku i dojeli. Za zmínění zní už jen eskamotérská vsuvka na druhý raum, kdy náhle Jaryn, jedoucí se slušným náskokem, začal v lodi zběsile poskakovat, točit a naklánět a to vše za zvuků, jako když taháte trabant po střeše v kamenolomu. Ano, mělčina byla opravdu dost daleko od břehu. My ostatní jsme tedy raději včas vytáhli ploutve a kormidla a tak nedošlo ke škodám.

Druhá rozjížďka byla odstartována do slábnoucího větru a v druhém kole byla nejprve zkrácena, následně zrušena… Naštěstí.

Večer nás Klára vzala do Bertiných lázní, kde prý výborně vaří a vejde se tam i velká skupina (potvrzuji obojí). Následovalo povinné pivo v pivovaru a ukončení večírku na Ostende za zvuků živé hudby.

Ráno nás přivítalo výrazně nižší teplotou a silnějším větrem, takže bylo lze očekávat i nějaké závodění. To se ovšem netýkalo Zippa, který nechtěl večer cestou z večírku obcházet plot a vzal to vrchem přes branku. Při seskoku si ale narazil patu a do vozu již byl transportován za pomoci kolemjdoucích kamarádů. Ráno k němu byl povolán atestovaný ortoped, který seznal, že nic není zlomené a tím pádem není nutné amputovat (zdálo se mi, že to Martin říkal zklamaně…). Nicméně pacientův stav na jachting nebyl způsobilý, tak Jéňa dodraftoval do týmu Áju.

Start byl lehce po 10:00, vítr ze severu sliboval taktické speciality Třeboně (pro neznalé: při tomhle směru je nutné překonat asi osm drah pro veslaře, které jsou vybójkované takovýma malýma bójkama, které jsou pod hladinou spojené lanem. Toto lano je v hloubce tak akorát, aby vždy štrejchlo o ploutev, když nad ním člověk projíždí. Dále je cca 80 metrů před návětrnou bójkou na levé straně startovací ponton pro veslaře, takže pokud zvolíte na startu levé křídlo, tak s ním musíte počítat…).

Nám se opět (sic!) povedl start a i první stoupačka proběhla podle plánu (jet středem až k pontonu
a tam otočit). Nahoře jsme byli zase kolem třetího místa (všem nám ujel Jirka Parůžek). Dvě kola jsme se pak prali s Ájou, která si nás ale ve třetí stoupačce vychutnala v jedné změně a pak už jsme jí neviděli. Nakonec z toho pro nás bylo třetí místo.

Druhá rozjížďka toho dne se nesla v podobném duchu, vepředu bojoval Jirka s Jarynem (nakonec si Jaryn Jirku podal těsně před stažením spinakru ve třetím kole a vyhrál). Zbytek pole jel celou dobu hodně pohromadě a pořadí se hodně točilo. Pro nás z toho nakonec bylo páté místo.

Ve třetí rozjížďce se vítr trochu pootočil (nebo splula raumová bojka) [pozn. red. bójku komise přemístila, jak asi ne všichni zpozorovali – ono k tomu taky došlo až během startovní procedury], a tak bylo konečně možné jet první raum „na krásu a na styl“, tzn. plnou rychlostí, hezky na hrazdě. Nám se opět dařila naše stoupačková strategie, čelo závodu bylo opět toušeňské a v cíli se před nás vetkla nakonec ještě Klára. Takže čtvrté místo.

Poslední rozjížďku nám start vyšel asi nejlépe a nahoře jsme byli druzí za Jirkou se slušným náskokem na zbytek pole. Nic moc dalšího se během této rozjížďky neudálo, občas jsme dojeli Jirku (a on zase poodskočil), občas nás dojeli zezadu (a pak jsme zase poodskočili my). Na závěr jsme si dali dva krásné raumy ve třetím kole, kdy hodinky naměřily rychlost 23 km/hod (podobné jako maximálka na Lipně), takže z vody jsme šli vyfoukaní a spokojení.

Celkově tedy vyhrál Jirka s Košvou, druzí Jaryn s Kamilem, třetí my.

Závod byl celkově velmi vydařený, rozjížďky tak akorát dlouhé, aby to nebyla nuda, klub byl na nás připravený, domorodci milí a pivo studené. Dokonalý zážitek kalí jen Zippovo zranění (brzo se uzdrav) a setrvávající negramotnost Jaryna s Kamilem (jak jinak si vysvětlit jejich odpor k napsání článku???).

Vojta