zápisník velšský

-- Oficiální webové stránky závodu --

-- Facebooková stránka závodu --

-- Galerie Zápisník velšský --

-- Konečné výsledky mistrovtsví světa 2015 --

Zápis třináctý – 28.8. 21:55 (BST)

Máme to „úspěšně“ za sebou… A náš stěžeň taky. V první rozjížďce, dokonce hned v prvním kole po otočení vymezovací značky, když jsme vytahovali spinakr, jsme to položili na bok. Krátce nato se pod nás přiřítila britská loď a napálila to zhruba do půlky našeho stěžně, načež se taky převrátila. Okamžitě jsem si pomyslel, že je zle.

Když jsme chtěli loď otočit, koukal na mě přeražený pahýl „klacku“. Ještě ve vodě, zatímco Kuba držel loď na boku, jsem se snažil zachránit, co šlo. Oddělal jsem kosatku a spinakr nacpal do lodě. Hlavní plachtu se však zachránit nepodařilo, v místě přeražení se vytrhla z lemu. Takže jsme loď postavili a po marných pokusech plachtu stáhnout nás motorový člun vzal na dlouhou a vlnitou cestu domů; stěžeň a plachta zůstaly na provázcích viset nad námi.

Co se závodění týče, nepovím vám tedy o moc víc, než konečné výsledky. Jen že na břeh se vracelo patrně víc lodí než obvykle – včetně pár posádek z předních míst i Řána a Kláry. Řáno si namohl ruku, s níž má dlouhodobé problémy, Klára s Míšou se převrátily, a nakonec závodění vzdaly. Nefoukal sice vítr, s jakým bychom si mi protřelí Fireballisté nedokázali poradit, ale určitě to byl (byť jen o malinko) nejsilnější vítr, jaký nás zde navštívil, a navíc ty vlny – jimi se náročnost podmínek násobí, zvlášť pro nás „jezerňáky“.

Nedlouho po dojezdu na břeh, když jsme se chystali loď „odstrojit“, kolem nás projel Dave Wade se svou lodí – sám ohnul stěžeň a nedokončil. Ihned vycítil příležitost obchodu a nabídl nám, že pokud bychom chtěli domů odjíždět s novým stěžněm, dá se to zařídit. Tu možnost jsme zvážili, a protože náš stěžeň byl pouhý rok starý a úhradu budeme žádat po pojišťovně, rozhodli jsme se nový stěžeň pořídit. Šlo to ráz na ráz. Ještě než jsme za pomoci Mildy, Řána a Míši vydolovali ze starého stěžně sevřenou hlavní plachtu a zbavili ho veškerého kování, už vedle nás ležel nový. Čeká nás ještě dořešit tu plachtu.

Zažádali jsme o nápravu, ale protože při incidentu nedošlo k porušení žádného pravidla, žádost nemohla být uznána. Loď, která nám škodu způsobila, GBR 14791, nemohla konfliktu zabránit. Shodou okolností je kosatníkem na této lodi Steve Chesney, úřadující předseda Fireball International. Vyměnili jsme si kontakty a dohodli jsme se na řešení přes pojistku. Tak to snad vyjde. Oni mají z onoho střetu na lodi taky šrám, na pravém boku, zřejmě od našeho salingu.

A jak závod dopadl? Nejlépe jsou na tom z našich Čápik s Kubou, kteří se dvěma vydařenými dojezdy posunuli na moc pěknou devatenáctou příčku. Za nimi následují na dvacátém sedmém místě Jarda s Lahvanem – nepodařila se jim především dnešní první, v níž prý podstoupili koupel – a na dvacátém devátém já s Kubou (ještě že jsme dosud neměli žádná písmenka, ani vyloženě špatný dojezd). Slušnou třicátou devátou pozici obsadili Milan Šnajdr s Jéňou. Řáno s Mildou dnes připsali další dvě nejeté rozjížďky, takže se nakonec usadili až na dvaašedesátém místě. Další za nimi jsou Klára s Míšou, které dnes dopadly podobně, a skončily sedmdesáté čtvrté. Ani Martinovi s Filipem se dnes nepodařilo žádnou z rozjížděk dokončit a ve finále zaujali pětaosmdesátou příčku.

Když se mám podívat na přední pozice, vyhráli a titul mistrů světa získali Tom Gillard s Richardem Andertonem. Druzí skončili James Peters a Fynn Sterritt, kteří si na Fireball odskočili z 49eru a minulý týden na něm absolvovali svůj první závod. Třetí místo zbylo nejtěsnějším rozdílem – na shodu bodů s druhými – na předchozí mistry světa Christiana Birrella a Sama Brearyho.

Teď už se pomalu chystáme na zpáteční cestu. Čápik s Kubou, Johankou (přiletěla v týdnu) a Lahvanem, kterého vyhazují na letadlo v Londýně, už vyrazili. Podobně tak Martin s Filipem, kteří ještě ve Skotsku nabírají své kamarády, kteří se po dobu závodů toulali někde v parcích. Zbytek vyrážíme různě v průběhu zítřka. Nás to čeká krátce po poledni.

Toto je poslední zápis, dál už vás „trápit“ nebudu. Myslím, že třináct je pěkné číslo. Míla Košvicová dnes pořídila fotky (téměř) všech českých posádek před vyplutím, abychom měli nějakou památku. Za zmínku stojí především fotka, kde se já, Čápik a oba Kubové usmíváme do objektivu. Ihned po jejím pořízení jsme vtipkovali, že je to poslední fotka, než si nás vezme moře, a pokud budeme mít štěstí, vyvrhne nás na Omahu (Omaha = pláž, kterou dobývali Jarda s Lahvanem). Tou dobou jsme ještě netušili, že někdo zachycený na tom obrázku dojde brzy konce svého krátkého života. Náš stěžeň napravo.

Jirka

Poslední foto před vyplutím - a pro náš stěžeň úplně poslední před odchodem do věčných lovišť...:-(

... Dopadl totiž takto. Plachta to má asi taky za sebou.

A takto vypadá GBR 14791 po setkání s naším "klacíkem".

Zápis dvanáctý – 27.8. 19:40 (BST)

Další jachtařský den je za námi. Podmínky bych přirovnal k úterku. Akorát vlny dnes nebyly tak veliké, ačkoli pár zákeřných jste potkali. Moc jsem dnes o ostatních nevěděl, přinejmenším v první rozjížďce ne. Takže to možná dnes bude „my a já“ víc než obvykle.

Začali jsme odvolaným startem, který se nám povedl. Druhý pokus už vyšel a povedl se nám jen o malinko méně. Stoupačka nám sedla, a tak jsme poprvé (a již ne naposledy) mohli nahoře točit v první desítce, asi sedmí nebo osmí. Trochu jsme si to ztížili, protože jsme se jako amatéři nepodívali, jaká se jede trať (z jízdy těch před námi to nešlo jasně vyčíst – nicméně ST3), a peň jsme si před startem nepřehodili na pravou stranu. Pak se nám vysekl provázek od kormidla ze záseku a list povyjel. Loď se najednou stala neovladatelnou a pouze s obtížemi se podařilo vrátit věci do normálu. To nás pár lodí stálo, stejně jako jízda se spinakrem, jejíž rychlost se v našem podání nemohla měřit s loděmi z předních příček. Dole jsme mohli točit třeba čtrnáctí.

Kurzy, které následovaly, nám taky dvakrát nevyšly, takže jsme do posledního spinakru vstupovali asi na devatenáctém místě. Dvě lodě nás zezadu dojely, takže začal souboj. Když už to vypadalo, že se uhájíme, při poslední halze na pravobok, asi padesát metrů od bóje číslo čtyři, jsem nedosáhl na halzovací provázek, hodilo se to samo a padli jsme stěžněm do vody. Loď jsme postavili poměrně rychle, jenže pět míst nás převržení stálo. Chtěli jsme spinakr stáhnout, ale nešlo to – byl chycený za saling a přitlačený plachtou k vantu. Řekl jsem Kubovi, ať na to kašle, a těch sto padesát metrů do cíle jsme jeli se spinakrem vlajícím v závětří. Nejbližší loď za námi se taky u bójky při halze položila, takže jsme dojeli nikým neohroženi a Čápik měl volnou cestu dokončit hned za námi; dvacet čtyři a dvacet pět. Jak jsem říkal, ostatní jsem celou dobu neviděl. Jarda s Pavlem skončili třicet, Řáno třicet šest, Šnajdřík s Jéňou šedesát čtyři (stěžovali si potom na břehu na rychlost), Martin s Filipem sedmdesát pět a Klára s Míšou osmdesát.

Když jsme chtěli po dojezdu spinakr rozmotat a stáhnout, plácli jsme sebou do návětří. Tak jsme aspoň měli klid a učinili to ve vodě. Při stavění se ještě Kuba projel s ploutví pod lodí, ale dopadlo to dobře a byli jsme nachystání na další rozjížďku.

Ta se opět neobešla bez jednoho odvolání. Při druhém pokusu, regulérním, jsme si poprvé dovolili špatný start (TS3). Rychlíci z první desítky pod i nad námi nevěstili nic dobrého už pár desítek sekund před startem. Nabízí se zpětně podotknout: „ještě že tak“. Potom co do nás málem pravobokem vrazili Birrell s Brearym (současní lídři hodnocení), jsme asi dvě stě padesát metrů po startu otočili doprava a jeli hledat čistý vítr. To se nám povedlo, a když přišla změna zprava, obrátili jsme. Tahle změna nás vynesla až před většinu pole, která se nacházela vlevo (včetně rychlíků, kteří nás na startu zakryli). A když pak ještě přišlo stočení zleva, vyhodila nás stoupačka na bójce opět v desítce, možná ještě o místo lépe než v předchozí rozjížďce. Ale co nám moře dalo, to si vzalo zpět – a zřejmě zahrnulo i úroky.

Jedna loď nás na prvním bočáku nadjela, ovšem asi další dvě, které sjely moc dolů, jsme předjeli. Krátce poté to spustilo. Po halze, vcelku klidné, nám vypadla návětrná otěž spinakru z pně. Kuba to musel jít spravit – a čím déle a častěji máte v takovém větru a vlnách kosatníka vpředu a ne na háku, tím více stoupá pravděpodobnost zvržení. Tak jsme skončili v návětří. A lodě nás míjely a míjely. Zahlédl jsem Čápika a Řána, i Jára se v tom stádu ocitl. Po obrácení lodi jsme spinakr stáhli, potom vytáhli, a znovu spustili, ještě než se přiblížila bójka. Na rychlosti to, hádám, asi nijak nepřidalo.

Ve druhé stoupačce se nám podařilo něco získat, takže jsme se přiblížili k Járovi. Na karuselu jsme se dokonce dostali před něj (před Járu, který je tady na spinakry vždy rychlý!). Ale na poslední stoupačce se nám dostal provázek od cunninghamu – totálně dorvaného – do kladky od hlavní plachty a vyvrcholilo to, když už nešlo s plachtou pracovat. Nedalo se nic dělat: Kuba dostal kormidlo, plachtu jsem napůl přitaženou zasekl a jal se vysvobozovat kladku od proradného sevření tenkého růžového provázku (omotaného třikrát dokola). Asi minutu jsme si takto přibrzdili.

Nicméně nabranou ztrátu jsme stačili ve druhé půli stoupačky smazat a otáčeli těsně před značkou pod Járu. Bohužel jsme po obratu nezískali rychlost a vlny nás snesli pod bójku – a to tak nešťastně, že jsme ji ještě přídí ťuknuli. Takže trestná otáčka a dalších zhruba pět lodí před námi. Zkusili jsme druhý raum se spinakrem (drtivá většina před halzou stahovala), ale žádné ovoce to nepřineslo. Ještě před poslední bójkou jsem před námi spatřil Čápika, který byl do té doby někde ve dvacítce; asi se převrhli, neměl jsem příležitost se jich zeptat. Dokončili jsme tedy v obráceném gardu než předchozí rozjížďku, akorát na značně horších pozicích – čtyřicet a čtyřicet jedna. Nejlépe z Čechů si tentokrát počínal Řáno na pětadvacátém místě, Jára dokončil třiatřicátý. Pak Šnajdřík na šedesáté první příčce, Martin s Filipem sedmdesátí šestí a Klára osmdesátá první.

Na Šnajdříka s Jéňou – a ještě dvě další lodě – byl na břehu podaný protest jinou posádkou. Nevěděli za co, a protože tolik neovládají angličtinu, požádali mě, jestli bych jim nedělal tlumočníka. Jednalo se o poslední rozjížďku, kdy měli údajně otočit bóji brány, místo čtyřky. Šnajdřík, který byl za jejich posádku u protestu, to nemohl odpřísáhnout, ale byl přesvědčený, že objel správnou značku. První dvě lodě rozjížďku vzdaly (jedna si chybu uvědomila, druhá si nemohla vzpomenout). Protože měli s Jéňou při dojezdu jednu prekérní a komickou situaci (málem se převrátili do návětří, Jéňa uklouznul a Šnajdřík pak skončil vlečený za jednu nohu za lodí) a nikdo ze svědků si to nevybavil (samozřejmě kromě Jéni, který byl potom taky předvolaný), protest byl nakonec zamítnut z důvodu neschopnosti určit, zda byla česká loď opravdu jednou z těch, která minula špatnou značku.

Zítra si to rozdáme opět v silném větru o finální pozice. Do hry vstoupí druhé škrtání, takže je předpoklad, že si výrazně polepší Jára – měl by být první z Čechů – a Řáno. Před nás půjde docela určitě ještě Wade a budeme muset bojovat, abychom uhájili aspoň šestadvacátou příčku. Abych se přiznal, potom už budu rád, že jsou ty dva týdny sice hezkého, ale náročného jachtingu za námi a přijde delší než jednodenní odpočinek.

Jirka

Zápis jedenáctý – 25.8. 18:20 (BST)

Zažili jsme dnes asi nejsilnější vítr a rozhodně největší vlny za celý pobyt. Foukalo opět z vody, nejčastější zdejší směr. Vítr teď k večeru dokonce ještě zesílil, myslím, že může mít klidně 15 m/s – naštěstí jsme už na břehu.

Začínalo se závodit v jedenáct hodin (stihli jsme před tím ještě jednu koupel). V obou rozjížďkách jsme jeli dva karusely proložené trojúhelníkem, což se ukázalo jako RRR (rozumné rozhodnutí rozhodčího), protože nás ušetřilo ostrých kurzů, hlavně prvního raumu.

V první rozjížďce nám zase nesedla stoupačka, takže jsme točili někde kolem třicátého místa. Před námi jsem viděl Čápika a nedaleko za námi se, myslím, pohyboval Řáno. Dolu se jelo na jednu hlazu, hlavně na pohodu.

Na druhé stoupačce, jestli se dobře pamatuji, jsme něco málo vydělali, možná šli i před Čápa s Kubou Nápravníkem. První bočák se jel bez spinakru, vytahoval se až na druhý šlák. To proběhlo celkem poklidně. Třetí stoupačka nás zase stála několik míst. Tak jsme měli Čápika daleko před sebou. Bohužel (minimálně pro něj) se Čápik při otáčení spodní bójky, nějakých sto metrů před cílem, převrhl do návětří. Stálo ho to asi deset lodí, včetně nás. My dvacet pět, oni třicet jedna. Ob místo za nimi Šnajdros s Jéňou, dalších pět míst později Řáno. Klára s Míšou se celý den trápily, tentokrát skončily osmdesáté první. Kluci první rozjížďku taky nezajeli nejlépe – poslali tam prý placku při halze. Járu jsem v celé rozjížďce nezaznamenal, ani při čekání na další start, a to jsem po něm i pátral.

Při druhém startu se nám povedl spíš první pokus, než ten druhý, který byl regulérní. I když zas tak špatné to nebylo, zůstali jsme dlouho čistí. Vlastně až do obratu, kdy nás shora někdo strašně dojížděl. Když už se hodně přiblížil, spatřil jsem, že je to Tom Gillard. Raději bych se v tu chvíli nacházel někde jinde. Snažili jsme se udržet „na svém“, jak dlouho to šlo, ale pak nás stejně zakryl a na konci stoupačky byl třeba o dvě stě metrů nebo víc před námi. A věřte, na ty dvě stovky metrů se vejde něco lodí, zvlášť když asi nebyl ani první.

Potom ovšem nastal, doufejme, zlomový moment – my jsme jeli rychle na spinakr a předjížděli lodě! Nadělili jsme těm za námi asi padesát metrů, neskutečné. Až jsme se dotáhli na Čápika před námi. Druhé šplhání nám tolik nevyšlo a něco jsme ztratili. Ale na karuselu jsme zase dojeli Čápa s Kubou a dokonce je před bójkou podjeli. A třetí stoupačka, to byla povedená jízda. Trefili jsme se do změn (kupodivu i dnes byly na výsledku znát) jako za ty tři dny nikdy a dotáhli třeba až dvě stě metrů na skupinu před námi, která se mohla táhnout už od sedmého osmého místa. Na posledním spinakru jsme zase jeli rychle a možná se i před někoho dostali, nevím; už jsem se hlavně soustředil na zdárné dojetí. Ještě nám pomohly dvě brtiské lodě, které se asi někam vyvezly, každopádně najížděly ke spodní bójce z druhé strany bez spinakru, ale to už jsme se řítili do cíle.

Po protnutí čáry jsem nás oba musel pochválit za zvládnuté spinakrové kurzy a konstatoval jsem, že po dvou dnech se opět cítím „jako závodník“. Byla z toho parádní patnáctka. Čápik o deset míst za námi. Pak čtyřicet dva Šnajdřík. Řáno se „propracoval“ až na šedesátku. Hezké devětašedesáté místo brali Martin s Filipem a Klářina mizérie pokračovala nejhorším dojezdem – osmdesát čtyři.

Přistávání se nám dnes podařilo bez komediálních vložek. Járu s Lahvanem jsem nikde nespatřil ani na břehu. Ptal jsem se holek, jestli je v rozjížďkách neviděli. Prý se koupali hned v prvním kole první rozjížďky a měli zamotaný spinakr okolo salingu. Řáno a Čápik se domnívali, že je mezi rozjížďkami na vodě zahlédli (to určitě!). Vystáli jsme frontu, omyli loď a postavili ji na obvyklé místo. Znovu jsem se poohlížel po svých oddílových parťácích. Nikde ani stopa. „Budou už ve sprše,“ řekl mi někdo.

Mezitím byly vyvěšeny mezivýsledky a Jára měl dvakrát DNC. Takže první zřejmě nedojel (špatně to zapsali) a pak měl nějaký defekt. Ale kde je teď? Zjistil jsem si jejich číslo náramků (dostáváme je každý den při výjezdu na vodu jako identifikační prvek). Na tabuli u čísla devadesát tři žádné nevisely. Šel jsem se podívat na pláž po manipuláku – žádný už tam nezůstal. Pohledem na širý břeh a vodu jsem žádný Fireball nespatřil. Vrátil jsem se a radil se s ostatními, co dělat. Náhodou zrovna procházel kolem hlavní rozhodčí. Zeptal jsem se ho, jestli nemají zprávy o české lodi 15110, která na břehu není. Řekl, že neví, jestli jsou to oni, ale nějaká loď přistála na pláži kvůli jakési opravě a teď už pro ně někdo jede. Jasně, to budou oni, odpověděl jsem.

Trvalo to asi další půl hodinu a pak, když jsem vycházel ze sprchy, jsem viděl, jak Jára s Lahvanem omývají loď a stojí u nich Čápik. Jára měl v ruce vapku a úsměv od ucha k uchu. „Přijeli jsme na traktoru,“ halekal. Loď byla celá od písku – paluba, vnitřek, stěžeň, ráhno… všechno. Co se stalo?

Po zvržení v první rozjížďce (jak referovala Klára) jim drahnou dobu trvalo loď postavit, stále se ve vlnách převraceli. Pomohl jim až motorák, i když na několikátý pokus. Se spinakrem neuvěřitelně omotaným kolem salingu a značně vyčerpaní stavěním lodě se rozhodli vydat po větru na pláž a dát vše do pořádku tam. Osudová chyba, jak by vám teď oba na sto procent potvrdili.

Spinakr měli rozmotaný brzy. Ale když chtěli vyjet na vodu, veliký příboj je vždy shodil zpátky na pláž. Prý učinili až šest pokusů o vyplutí z pláže, všechny marné. Ani na samotnou kosatku se to nepodařilo. Loď pak měli plnou písku a každá vlna ji víc a víc zaplňovala vodou. Už bylo po druhé rozjížďce, a tak vzdali snahu dostat se opět na moře. Zatímco Jára držel ve vlnách loď, Lahvan se vypravil vyhledat pomoc.

Po chvíli se přiblížil člun, aby samotnému Járovi pomohl. Nezdálo se to však reálné a Jára se obával o loď, do té doby naštěstí bez viditelného poškození. Motorák tedy odjel. Za chvíli se vrátil a posádka gestem naznačovala řízení. Asi už pro ně někdo jede.

Nato se vrátil Lahvan – s traktorem a manipulákem. Z posledních sil naložili loď zatěžkanou pískem na vozík a vyrazili po pláži do klubu. Syčák řidič ani nechtěl Járovi půjčit řízení.

A zbytek už byl řečen. Loď omývali dvě hodiny a zítra budou pokračovat, písek zalezl úplně všude. V průběhu mého psaní si ke mně Jára přisedl, takže jsem se dozvěděl spoustu nových podrobností, které jsem následně mohl uvést. „Jsem rád za tři věci,“ řekl mi (možná ne doslova): „že jsme přežili, že nejsme polámaní a že je v pořádku loď.“ V noci se mu prý bude zdát o písku a uslyší příboj, traktor a vapku. Závodění šlo stranou – a přestože dvoje písmenka po tak dobře rozjetém závodu jistě hlodají, tuším, že to myslel upřímně.

Teď dole v hale probíhá (nebo možná už dobíhá) „Black Tie Dinner“ – společenská večeře. Pak zahraje kapela jedné britské Fireballistky. Dá se očekávat dlouhý večer, protože zítra je odpočinkový den (rádi, děkujeme).

Mimochodem, Šnajdřík s Jéňou utrhli jednu chlopeň, takže mají na zítra zábavu. Klářin chemopren, i když vypadal pochybně, nám zatím drží, takže ho můžou s chutí použít.

Dnešní nekrátký příspěvek chci zakončit pozitivně. Stalo se něco, co se ještě nikdy nestalo. A tomu se říká… přesun z bronzové skupiny do stříbrné. Dokázali jsme to!  Nicméně ve vedení naší skupiny – nyní tedy stříbrné – jsme zůstali a další za námi, kdo nejsou ze zlaté, jsou na třicátém místě Jihoafričané z bronzové skupiny. Něco mi říká, že ani zařazení do stříbrné skupiny není v našem případě spravedlivé vůči ostatním závodníkům.

Jirka

Beseda s předními závodníky dne (neděle), odpovídali na otázky ostatních závodníků.

David Winder si to za díru Řánovi vypil. Vyhrál trofej "nešiky" dne a za odměnu/trest musel, zatímco mu lili pivo do hrdla, říct: „I promise to look where I’m going when I’m in my boat“ (Slibuji, že se budu dívat, kam se svou lodí jedu). Žlutý trikot musel nosit dalších dvacet čtyři hodin.

Zápis desátý – 24.8. 22:00 (BST)

Dneska jen „krátce“, není čas – oprava chlopně nevydržela, museli jsme ji provést znovu (a fotbal). Řáno má loď spravenou, dnes závodil, ale nápravu nedostal. Hned v první rozjížďce připsal čtyřicet šest, takže se bude na příčky, kde se odhadem viděl, drápat jen s vypětím všech sil. Spravil si aspoň chuť čtrnáctkou. Jára zajel velmi dobře, zvlášť se povedla ta osmička. A to ještě jeli celou druhou stoupačku – potom co dole točili druzí – se spinakrovou otěží pod lodí.

Čápik jedna dobrá, druhá pod průměr. Sešli jsme se v ní nahoře v prvním kole u bójky: on halzoval, protože se nevešel, my se snažili se zastavenou lodí o obrat a někam se vecpat (už podruhé ten den, tentokrát se to obešlo bez trestné otáčky za dotyk se značkou). Nám se moc nedařilo. Aspoň ne tak, jak bych si představoval. V první rozjížďce to bylo hned od první stoupačky, pak jsme v rozbitém větru sváděli spoustu soubojů o pozice. Ve druhé nás taky krátce po začátku „pohřbil“ dojezd k první značce. Celé stoupání jsme byli druzí na pravém křídle (pravda, levé bylo o něco výhodnější), ale když už to skoro vypadalo na otočení v desítce, sto nebo sto padesát metrů před bójí přišla změna zleva, která nás stála třeba až osm lodí a již zmíněná peripetie s bójkou. Tak jsme točili kdesi hluboko ve dvacítce. A pak se jen propracovávali dozadu – obě stoupačky vlevo, když to bylo vpravo lepší.

Šnajdřík zajel obě rozjížďky hůře než včera (v jedné mu připsali DNC, protože špatně přečetli číslo – stalo se mu to potřetí za dva měsíce; už je to opravené), takže v plzeňském táboře spokojenost taky panovat nebude. Klára nejdřív zajela solidní šestatřicítku, chvíli byla i před námi. Ve druhé rozjížďce ale „zacouvala“ a dojela sedmdesátá třetí. Kluci s novou ploutví zajeli, řekl bych, solidní průměrné rozjížďky.

Foukalo ze severozápadu, takže přes břeh – dlouhá cesta ke startu, a hlavně zpátky. Nejdřív kolem 6 m/s. Před druhou rozjížďkou vítr zesílil a v průběhu ještě o malinko víc, asi až k 8 m/s. Roli hrály změny a vítr byl celkově na místní poměry dost rozbitý.

Že nám chlopeň nevydržela (a kdy povolila, nevíme) jsme zjistili při dojezdu na břeh. Když jsme chtěli udělat obrat, loď se na nás náhle naklonila, takže jsme oba skončili ve vodě. Pak plachty zase nabraly vítr, loď se naklonila do závětří a převrhla. Kuba, stále zavěšený v hrazdě, si dal o bok lodi a já zůstal s nohou zamotanou do otěží viset nad hladinou, křečovitě se drže bortu. To musel být pohled (a prý byl, jak říkal Kuba, kterému jsem připomněl Spider-Mana).

Zítra má být start dřív (říkali mi to, ještě jsem se nepodíval), kvůli nóbl večeři; opět jen pro platiče.

Jirka

Zápis devátý – 23.8. 18:55 (BST)

Fuj. To bylo ale dnes počasí. Navíc pro Čechy pokračuje černá série, tentokrát se nepřízni osudu nevyhnuli Řáno s Mildou.

Ráno nás vítala obloha zakaboněná více než obvykle. V průběhu dne se očekávaly deště, vítr silnější střední. Vyplnilo se, foukalo nám asi od 7 do 10 m/s a deště jsme si také užili. Byla i větší zima než předtím.

Vyplutí se odkládalo až po únosnou mez, oblečeni na vodu jsme se schovávali pod jakoukoli dostupnou střechu. Start ale proběhl načas a myslím, že nebyli opozdilci. První pokus byl parádní. Chtěl jsem mít pod sebou dostatek místa a náznakem obratu na levobok se snažil donutit Brita o kus za námi otočit. Byla necelá minuta do startu. Moc se na léčku nechytil, a tak jsme ještě chvíli zůstali na pravoboku. Ale jak se ukázalo, příliš dlouho. Ztratili jsme rychlost a neomylně splouvali na Šnajdříka hned vedle. Skoro bych řekl, že široko daleko nebyla žádná loď a my jsme tam – jednoznačně mojí vinou – do sebe málem naráželi (ještě že Kuba včas pochopil, že má lodě od sebe odrážet a hlavně zabránit poškození). Startovní signál zazněl (předpokládám; moc jsem se na něj nesoustředil a stejně by k nám asi nebyl slyšet) v době, kdy jsme se od sebe konečně dokázali odlepit. Velmi jsem si oddychl, když jsem na komisi uviděl vlajku všeobecného odvolání. Kam zmizel ten Brit, kterého jsem nechtěl pod sebou, netuším.

Při dalším pokusu, již černém, dostal BFD Čápik. Vítej. Další start už byl regulérní (ST3), pro nás průměrný. Vyšel nám až konec stoupačky vlevo, čímž jsme se posunuli odhadem asi o pět míst někam do dvacítky. Karusel nám ale nevyšel, lodě zezadu nás středem dojely a pak jsme si ještě ne úplně dobře poradili se skrumáží na spodní bójce. To představovalo propad možná až o těch pět míst. Zbytek rozjížďky jsme se přetahovali stále se stejnými soupeři a dopluli do cíle devatenáctí. Jardovi se zadařilo a poprvé se tady vešel do desítky – skončil devátý. Šnajdřík s Jéňou o dvě místa za námi, dvacet jedna. Kláře s Míšou to nejelo, až druhá polovina, a kluci ani nevím. Uvědomil jsem si, že jsem vůbec neviděl Řána, ani mezi rozjížďkami.

Druhý start si vyžádal opět černou, ale nikdo nebyl vyhozen a závodilo se (TS3). Vystartovali jsme někde uprostřed, na čistém větru, a myslím, že jsme si mohli dovolit vyjet klidně i výš. Jedno z mých – jistě mnoha – zaváhání přišlo, když jsem při obratu nějakých sto metrů od bójky neudržel otěž, nepřitáhl plachtu a Kuba, vzorně připravený na hrazdě, se trochu vykoupal. Nicméně jsme otočili opět kolem solidní dvacítky, Čápik a Jára se vtěsnali někam do patnáctky (ostatní jsem celou rozjížďku neviděl). Jeli jsme na spinakr spodní hák, ale žádnou výhodu nám to při halze nepřineslo. Na spinakrové kurzy jsme na můj vkus až příliš pomalí a nevím, čím by to mohlo být: technika jízdy, kvalita materiálu, nastavení lodi, vedení spinakru… Pokud chceme mířit výš, s tímhle musíme něco udělat. Občas někoho dojedeme, nebo se poštěstí jednu loď udolat, avšak většinu času se strachujeme, kdo nás kudy předjede.

Tak to musíme dohánět na stoupačkách, které se poměrně daří. Dokonce jsme ve druhém kole dojeli, a vlastně předjeli, i Jardu. Zato dolu jsme zase ztratili asi tři nebo čtyři místa (tady to byla převážně moje taktická chyba) a na posledním stoupání rozhodně nezískali, spíš stáhli soupeři za námi náskok. Díky tomu (a pomalým spinakrům) nás taky mohl Wade předjet na raumové bójce. Chvíli se perete s pněm a pak už nezbude čas a prostor na odražení soupeře. Takhle jsme tedy v cíli uzavřeli první dvacítku. Čáp třináct, Jarda patnáct. Šanjdřík s Klárou dojeli za čtyřicítkou. Pro upřesnění si počkejte na výsledky. (Neúmyslně jsem zařídil, aby šly na web, když jsem před chvílí hlavního rozhodčího přesvědčil, že tam nejsou. Odchytil mě totiž, jak jsem si je fotil.)

Vrátili jsme se na břeh, a jak jsem očekával, Řáno s Mildou tu už dávno byli. Neodjeli dokonce ani první rozjížďku. Když se chtěli po odvolaném startu podívat, koho na černou vyhodili, narval je pravobokem jedoucí David Winder se svou celošedou lodí. Otevřel Děkuju! na levé přídi jako konzervu. Děkuju pěkně. Strašná lochna. Upozorňuji, že fotky, které jsem pořídil, jsou jen pro otrlé. Že Winder lodě staví, to jsme věděli, ale že je i ničí, to je mi trochu novinka. Na druhou stranu je to trochu výhoda, „štěstí v neštěstí“, jak poznamenal Milda, že jim díru způsobil právě on, protože ji teď také spravuje, aby mohli Řáno s Mildou zítra závodit.

Škodu na materiálu utrpěli také Martin s Filipem, kterým sto metrů před cílem ve druhé rozjížďce „odešla“ ploutev (praskla podél). Problém je, že má atypický tvar, takže náhradní ploutev, kterou sehnali, budou muset řezat.

Právě pod námi v hale probíhá večeře pro vybrané (kteří si ji zaplatili) a Řánova loď v pozadí odpočívá a připravuje se na další operaci.

Jirka

Mužský sbor, který na zahájení zazpíval velšskou hymnu a poté pro nás připravil malý koncert.

Zápis osmý – 22.8. 17:15 (BST)

Volný den jsme věnovali opravám lodě v hale hlavní budovy: zčásti odlípnutá chlopeň a pár dalších drobností, které si zasloužily pozornost. Klára s Míšou za pomoci Plzeňáků dávaly dohromady stěžeň, který tady od někoho poměrně výhodně odkoupily (pokud vím, měly nabídek tolik, až snad musely nápadníky odmítat). Ostatní se odebrali prozkoumávat Wales.

Po poledni šťastně dorazili i Milan Čáp s Kubou Nápravníkem. Dovezli nám tolik potřebné kormidlo, které jsme si měli od Kuby s Míšou vypůjčit. Jenže co se nestalo, Čápik vzal kormidlo někoho jiného. Hned při předání mi hlásil, že patří Honzovi Jedličkovi. Ptal jsem se, jestli to Jedla ví. Nevěděl. Cítil jsem povinnost ho informovat, a tak jsem mu napsal, jestli to nevadí. Odpověděl, že když nezlomím druhé, tak ne, a dal mi pár pokynů pro správné užívání, které jsem slíbil dodržet.

Když jsem však později odpoledne bral kormidlo na měření, všiml jsem si na obalu čísla 14820. To přece není číslo Jedly, ale Míši Štruncové. Ptal jsem se znovu Čápika, ze které lodi to kormidlo vzal. Podle svých vlastních slov byl prý v dané chvíli rád, že vůbec poznal Fireballa. Takže jsem vzal telefon, napsal Jedlovi, že může být v klidu, protože jeho kormidlo zůstalo v Neratovicích, a Míše, že máme omylem ve Walesu její kormidlo, a jestli to nepředstavuje problém. Nevadilo jí to, pokud ho nepoškodíme (slíbil jsem o něj pečovat jako o oko v hlavě) – akorát se s Michalem chystají příští víkend do Poděbrad. Takže se zřejmě domluví s Míšou Kořanovou a půjčí si to její kormidlo.

A tomu se, milí přátelé, říká „Velšský kormidlotoč“.

Za tři čtvrtě hodiny (tedy 18:30) nás čeká zahájení mistrovství světa. Mělo by nás být přes sto lodí, takže ještě větší řežba než dosud. Shodli jsme se, že by nás ani trochu nepřekvapilo, kdyby po včerejším více než hodinovém startování druhé rozjížďky byl v budoucnu uplatněn již zmiňovaný gate start. Uvidíme, s čím na nás rozhodčí vyrukují.

Jirka

Zápis sedmý – 21.8. 18:00 (BST)

Jestli byl včerejšek různorodý, dnešek byl úplně na… domyslete si cokoliv špatného. Vítr měl být opět silný a většinou se kolem 8 m/s pohyboval. Start v jedenáct by možná několik lodí nestihlo, ale ono se samozřejmě napoprvé nevystartovalo. Když už se to podařilo (ST3), my jsme na tom nebyli dobře. Nepovedla se ani první stoupačka, rozhodně jsme byli za třicítkou. Vítr byl tou dobou slabší, asi 6 m/s, možná 7. Cestou dolu jsme si moc nepomohli. Na konci jsme ještě předkopávali stěžeň, asi i díky tomu stažení spinakru neproběhlo tak hladce, jak bychom si přáli.

Druhá stoupačka nic moc nezměnila. Ani dva bočáky nás zázračně nevysvobodily. Ve třetím kole jsme možná něco málo dotáhli, ale při vytahování spinakru jsme sebou plácli do návětří. Postavení nějakou chvilku zabralo, pak byl ještě spinakr zamotaný okolo salingu, takže jsem jako delší z posádky musel vylézt na ráhno, modlit se, aby mě Kuba ve vlnách neposlal rychle dolu, a balón uvolnit. Podařilo se a dovezli jsme do cíle „nádhernou“ pětatřicítku. Řáno dal dvanáctku, Jára standard a Šnajdřík o místo za ním devatenáctý.

Druhá rozjížďka (TS3) se startovala až napošesté (poznámka k budoucím řádkům: zaregistrovali jsme, že nikde na vodě nejsou Klára s Míšou). Kvůli BFD nejelo asi devět lodí, což zvyšovalo šanci na kvalitní výsledek. Start se nám vydařil, ale stoupačku jsme jeli na méně výhodné levé křídlo. Nahoře jsme byli někde kolem dvacítky, Řáno a Jára před námi. V průběhu rozjížďky se nám poměrně náročně podařilo posunout o pár příček vpřed. Řáno s Milhausem hodili na karuselu kachnu, a protože se z toho nedokázali včas vyhrabat, rozjížďku nedojeli – do té doby totiž škrtali dvacet dvojku. My jsme v posledním kole na bočák bojovali s jednou lodí. Před halzovací bójkou se ještě stahoval spinakr, protože další kurz byl ostrý. Vešli se nám na místo a pak už jen ujížděli, zčásti proto, že jsme neměli úplně zabalený spinakr a táhli ho ve vodě. No, projeli jsme cílem a mělo se jednat o výsledek, který by nás posunul. Jára s Lahvanem byli o tři místa před námi a Šnajdřík s Jéňou, jak jsme se dozvěděli na břehu, se dvakrát zvrhli a dojeli třicátí pátí.

Tak jsme se vypravili na dlouho plavbu ke břehu. Už kryti vlnolamem jsme narazili na Martina s Filipem. Říkali, že nedojeli, protože se koupali a nestihli by limit – v této rozjížďce ale podle výsledků dosáhli svého nejlepšího dojezdu, třicátého druhého místa. Můj odhad je, že projeli cílem, a kola jim nikdo nepočítal.:-D

Už na břehu jsme spatřili Kláru s Míšou v civilu. Stáli u odstrojené lodě. Co se stalo? Praskl jim stěžeň; asi ještě před rozjížďkou, protože Klára říkala, že to bylo v momentě, kdy chtěli zaklánět. Celou příhodu by vám asi nejlépe popsaly samy, ale než se stěžeň zlomil úplně, ještě stačily stáhnout plachtu, takže naštěstí – pokud je mi známo – k další škodě nedošlo.

Myslíte, že to pro dnešek stačilo? Vůbec ne. Když jsem si teď nesl noťas do hlavní budovy, že si tu sednu a napíšu pro vás tenhle příspěvek, zastavil jsem se u výsledků. Našel jsem nás na třicáté páté příčce. Tak špatné to snad nebylo, říkal jsem si. A když jsem se podíval na poslední rozjížďku, stálo tam DSQ. Proč?! Podíval jsem se na protesty. Na nás a další dvě lodě podala protest závodní komise. Nějakou minutu trvalo, než jsem z popisu u protestů k projednání pochopil a uvědomil si, k čemu vlastně došlo. V posledním kole jsme z halzovací bójky zamířili přímo do cíle a neobjeli při tom bóji číslo čtyři. A protože jsme se nedostavili k protestu, DSQ bylo automatické.

Závod se vydařil, to každopádně. Každou chvílí bude zahájeno předávání cen. Před závodem, ještě doma, jsem se divil, proč nás zařadili do bronzové skupiny, když se zjevně rozdělovalo podle výkonnosti). Když jsem ale zjistil, že to neovlivní celkový výsledek, rozhodl jsem se to neřešit. Řáno říkal, že přinejhorším – a pravděpodobně – tu skupinu vyhrajeme. No, nestalo se ani to – asi věděli, proč nás tak zařadit.

Jirka

Zápis šestý – 20.8. 21:15 (BST)

Dnešek byl pro nás s Kubou značně různorodý. Na vodu se vyráželo po jedenácté, tou dobou foukal silnější střední vítr, 7-8 m/s, přibližně z jihu. První pokus o start se nepodařil. Druhý na černou se taky nepodařil a hlavně se nepodařil nám. Nějakých patnáct dvacet vteřin před startem pod nás najel Jára, a jak jsme se chtěli udržet nahoře, v nějakém okamžiku jsme se dostali přes čáru – natolik, že šlo přečíst naše číslo.

Takže jsme si užili hezkou hodinku sledování ostatních, jak ve slábnoucím větru závodí. Češi zajeli standard. Nejlépe sedmnáctý Jára (tomu to však pěkně sviští na bočák), pak od dvaadvacáteho Šnajdřík, Řáno a Klára. Podivoval jsem se, že Gillard (současný lídr pořadí) tak rychle vytáhne spinakr, až jsem ho podezříval, že má nějaký převod na výtahu. Na břehu jsem mu zběžně nakoukl do lodi, a jestli jsem správně viděl, tak nemá. Kdo umí, umí.

Druhá rozjížďka (TS3) už se naštěstí odehrála s naší přítomností. A zařadila se do přihrádky "nejpovedenější". Vystartovali jsme pod Gillardem a drželi se s ním i ostatními „rychlíky“ dlouho na levoboku. Po obratu nám trochu ucukli, ale i tak to vypadalo na velmi pěkné místo u horní bójky. Nakonec jsme točili pátí, když třetí a čtvrtí přijeli s pravobokem a otočili těsně pod nás. Tři lodě zpátky za námi se vyloupl Šnajdřík

Dál už to tak pěkné nebylo. Hned na bočák nás vzalydvě lodě; byli jsme strašně pomalí, a nevím proč. Na druhém raumu se na nás dotáhli usměvaví Šnajdřík s Jéňou. Na stoupačku nás předjeli asi další tři lodě a karusel jsem „zvoslil“ já, takže další páreček před námi – včetně Šnajdrose. Moc hezký průběh rozjížďky. Kdyby se nám nepovedly poslední dva boční kurzy, asi bych se oběsil. Ale protože přifouklo, na prvním jsme stáhli náskok skupinky před námi a na druhém předjeli dvě lodě – včetně Šnajdrose. Tím jsme se aspoň vrátili do top ten. Jéňa a Šnajdřík dojeli dvanáctí. Řána a Járu jsem za celou rozjížďku neviděl, ale to spíš kvůli soustředěnosti, než že by se jim nedařilo: zajeli osmnáct, resp. devatenáct. Klára tam po hezké dvacet čtyřce z dnešní první poslala sedmačtyřicítku, takže byla v cíli ještě o dvě místa za Martinem a Filipem.

Třetí rozjížďka (ST3) se neobvykle (až mě to zarazilo a přeostřil jsem) odstartovala napoprvé. Stoupačka nebyla povedená, nahoře jsme mohli být kolem pětadvacátého místa. Řáno a Jarda byli před námi. Podařilo se nám však na karusel přinejmenším stáhnout náskok. Na druhém šplhání jsme pak hned několik lodí předjeli a jistě se dostali do první dvacítky. No, otočili jsme bójku, vytáhli spinakr a položili se do skluzu na vlnách. Slabé rup. Loď vyostřuje a naklání se. Mám divný tah v kormidle. Otáčím se a zjišťuji, že kormidlo táhneme za sebou; praskl nám spodní závěs na knize. Konec rozjížďky, a protože se škrtá jenom jednou, i šance na uspokojivý výsledek.

Stáhli jsme spinkr a nechali projet většinu startovního pole. Čekala nás cesta na břeh plná náklonů a práce s plachtami. Pustili jsme se po větru, nebo se o to aspoň pokoušeli. Každá vlna nás stáčela na jednu nebo druhou stranu, a tak jsme pomnalu kličkovali níže. Ostatní mezitím stačili odkroužit celé další kolo a dojet do cíle. Výsledkem toho jsme na břeh dojeli společně s nimi. České posádky v té rozjížďce zajely přibližně svá obvyklá místa, akorát Klára si opět připsala nelichotivou pětačtyřicítku. Ttedy opět za kluky, kteří s rovnou čtyřicítkou zajeli svůj dosavadní nejlepší výsledek.

Zbývalo nám vyřešit co dál s kormidlem. Po konzultaci s Řánem jsme se shodli, že oprava nemá smysl. Zavolal jsem tedy Čápikovi, jestli si na zítřek můžeme půjčit jeho kormidlo. Souhlasil. Taky jsem zavolal prezidentovi Kubovi, jestli by byl tak hodný a nepřivezl a nepůjčil nám jejich kormidlo. Řekl, že ano. Měl to ještě domluvit s Míšou, tak doufám, že už to ví.:-) Nakonec jsme vyměnili i spodní závěs na lodi (Šnajdřík je dokonalý a vozí si náhradní) a jsme zase připravení závodit a vylepšit to zítra aspoň o pár míst.

Výsledky jsou na webu závodu, takže je nebudu fotit. Najdete je zde. Start je zítra už v jedenáct.

Jirka

Zápis pátý – 19.8. 15:15 (BST)

No, na vodu se nešlo, co vám budu povídat. Vzhledem k tomu, že ještě ve dvě, tedy hodinu před údajným startem, jak nás upozorňovala SMS zpráva, nikdo nechvátal, nepřevlíkal se a nechystal loď, taky jsme se neukvapili. A nebylo to ani půl hodiny poté, co se na vlajkovém stožáru objevila vlajka AP nad A, a závodění tedy bylo pro dnešní den ukončeno. Vítr nepolevil a na vodě jsou údajně velké vlny. Historie se mi opakuje, podobný den jsme tu zažili před osmi lety.

Šli jsme se s Kubou, Klárou, Jéňou a Míšou podívat, jak to na vodě vypadá. Došli jsme k vlnolamu, který ohraničuje zátoku pro náš výjezd na vodu (a při přílivu je mimochodem pod vodou). Sice jsme moc na moře neviděli, ale i tak bylo jasné, že tam fouká dost před 10 m/s (abyste věděli, komise stanovila maximální sílu větru pro závodění na 25 uzlů).

Co dál? Plzeňáci vzali sud a odebrali se s ostatními na baráček „udělat si to hezký“. My s Kubou jsme zakotvili na dnes čerstvě objeveném příhodném místě, kde jsme založili polní základnu, viz foto. Později asi taky vyrazíme na návštěvu.

Ještě se vrátím k výsledkům, švýcarská posádka Mermod – Moser, kterou mnozí znají a loni u nás byla na mistrovství, dostala ve druhé rozjížďce DSQ – za co, nevím, takže jsme se posunuli jak v dané rozjížďce, tak prozatím, kromě Martina s Filipem, celkově.

Ze závodění tedy dnes nic, budeme doufat v příznivější zítřek.

Jak tohle dokončuji, akorát mi přichází zpráva, že zítra je start o hodinu posunutý vpřed na dvanáctou a plánují se tři rozjížďky.

Jirka

Zápis čtvrtý – 19.8. 12:00 (BST)

Vrátím se trochu k popisu, co na nás závodní komise připravila. Máme celkem šest tratí – samotné to pro závodníka zní bláznivě až hrůzostrašně. Na druhou stranu v tom ale není žádná věda, protože se pouze střídají trojúhelníky (triangle – T) a karusely (sausage – S) a upravuje se počet kol. Každá trať tak má své označení složené z varianty prvního a druhého kola – TS nebo ST – s číslovkou představující počet kol na konci. První včerejší rozjížďku jsme jeli na trati ST2 (karusel, trojúhelník) a druhou TS3 (trojúhelník, karusel, trojúhelník). Lehké, ale přesto to prý už včera stačili jedni Angličané na vedoucím místě zazdít a vyrazit do dalšího kola místo do cíle.

Také jsme si lámali hlavu se signalizací tratě, protože to nebylo v plachetních směrnicích nikde k nalezení. Na mítinku položil Řáno otázku a odpověď zněla jednoduše: lodě na obou koncích startovní čáry ponesou tabuli, kde bude písmeny a číslicí napsáno, jaká trať nás čeká. Osobně, a zřejmě nebudu jediný, také oceňuji vlajkování na obou koncích startovní čáry.

Přejděme k závodění. Se stoupačkou si při vší úctě kupodivu nejlépe poradily Klára s Míšou a točili návětrnou bóji jako první. Ačkoli jim vedení, myslím, dlouho nevydrželo, rozhodně se jednalo o povedený vstup do závodu. Jára točil někde na konci první desítky, my kolem patnáctky a Řáno poblíž nás; myslím, že za námi, ale to už si moc nepamatuju. Šnajdrosovi se tahle rozjížďka moc nepovedla, nahoře točil snad okolo třicítky, ne-li hůř, a kluky jsem za celou dobu neviděl; ale Filip říkal, že zajeli celkem dobře.

Na karuselu – tedy prvním spinakru, ST2, pamatujete – jsme se drželi na levé straně s Burgem a McCartinem (druhá a čtvrtá posádka z loňského ME), ale vyškolili nás dole, když včas přejeli k pravé bóji brány, která byla blíž, tedy výhodnější. Hned jsme na ně ztráceli deset patnáct metrů.

Druhou stoupačku, při které vítr z původních 3-4 m/s zesílil asi na 6-7, jsme jeli jako tu první vlevo, ale o výhodnější stranu se ani v jednom případě nejednalo. Nějak jsme se k jedničce udrželi, na první bočák nás ale horem bez boje, protože jsme se drželi níže, vzali Francouzi. Už jsme si mysleli, že jim to oplatíme na konci druhého raumu. Nepovedlo se – ač na spodním háku, i tentokrát jim to vyšlo. Do cíle jsme získali aspoň skalp irských kluků, když se s Járou, jak mi později říkal, pustili do halzovacího souboje, a nakonec museli dělat ještě poslední halzu u bójky, ta se jim nepovedla, zastavili se a pustili před sebe asi pět lodí. Klára se udržela v top ten, my patnáctí, Jarda pár míst před a Řáno za námi.

Před druhou rozjížďkou (TS3) se vítr stočil o něco zpátky na západ, takže opět nastaly prodlevy s přestavováním tratě. Podobně jako při prvním startu se vyrazilo až napodruhé na černou. Nás hned ze začátku zespodu „přesmažili“ dvě britské posádky. Nějak jsme se z nepříjemného postavení vymanili a více vlevo absolvovali první stoupačku. Výsledek byl nahoře podobný jako v první rozjížďce s tím rozdílem, že se jen těsně před nás vešel Řáno; ostatní Češi se potýkali s konkurencí za námi. Na prvním bočáku jsme předjeli jednu loď a dotírali na Řána. Ten nezvolil nejlepší trasu na druhém raumu a ještě s několika dalšími loděmi jsme ho předjeli (možná byl mezi nimi i Jára, tím si nejsem jistý). Tyto lodě na nás ovšem stáhli náskok několika desítek metrů, takže na stoupačce bylo o co bojovat.

Jeli jsme levé křídlo, prakticky na dva obraty, jestli se nepletu, a nahoře byli v podobném postavení jako na spodní bójce, jen ten náskok zase narostl. Zaďák jsme nejeli pomalu, rychlostí obdobnou jako soupeři před námi, ale zezadu nás dojížděli, takže náskok se opět ztenčil. V posledním šplhání jsme se vydali pravým středem a byla to poté zas ta samá písnička: náskok o něco narostl, ale na první raum nás skupinka za námi, včetně Jardy a Řána, stáhla nejméně o sto metrů. Halza. A dojíždění pokračovalo. Nám se podařilo přiblížit na dosah jedné posádce před námi, ta si nás ovšem pohlídala a natolik nás zbrzdila, že dotahování zezadu mělo ještě větší spád a věřím, že nás kvůli tomu předjela i jiná loď spodem. Tak jsme zůstali až do cíle, seřazení za sebou od dvacátého my, Jarda s Pavlem a Řáno s Mildou. Šnajdřík s Jéňou, kteří se v průběhu taky pohybovali kus za námi, dojeli dvacátí sedmí. Klára si závod užila taky z druhého konce: prý odstartovaly špatně a postupně se propadávaly, takže jim to nakonec hodilo čtyřicítku. Martin s Filipem prý měli problém s „kombajnem“ a museli ho spravovat, ale podle výsledků si oproti první rozjížďce pohoršili jen o čtyři místa.

Po prvním dnu: Jarda s Pavlem 16., Já s Kubou 17., Řáno s Mildou 21., Klára s Míšou 24., Šnajdřík s Jéňou 29., Martin s Filipem 49.

Dnes ráno jsme už vstali do deště a větru, jak bylo předpovídáno. Ještě než jsem po snídani stačil vylézt z obytňáku, slyšíme dvě zahoukání. Jdeme se s Kubou podívat a skutečně tam visí „ápéčko“ nad dvojkou, takže start odložený o dvě hodiny. Důvodem je silný vítr. V jedenáct jsme absolvovali krátký brífink s rozhodčím. Nato následovala přednáška Richarda Wagstaffa, několikanásobného fireballského mistra Evropy i světa, o nastavení lodi v silných větrech, ze které jsem si já osobně odnesl spoustu užitečných rad a poznatků.

Přikládám pár fotek od Míly Košvicové, jak tady probíhá vyplouvání a mnohem, mnohem namáhavější přistávání, lépe řečeno odtahování lodí.

Jak jsem si také právě uvědomil, zatím jsem vám, kteří to ještě nevíte, neprozradil, že jsem tady v Pwllheli (popis výslovnosti zde) už byl, a dokonce nejsem z naší výpravy sám. Před osmi lety se tu pořádal stejný formát závodů, národní mistrovství a mistrovství světa, pro Cadety. A tehdy sem závítali s holkami i Řáno s Káčou. Tak jsem se rozhodl, že otevřu malé okénko do historie, a ukážu vám, jak nám to tehdy slušelo.:-D

P.S. ve tři má být start, jdeme na vodu.

Jirka

Zápis třetí – 18.8. 22:00 (BST)

Do Pwllheli, prosluněného a vyhřátého, jsme přijeli před polednem po celkem pohodové cestě, jedinou komplikaci představoval pondělní ranní provoz. Jára s Lahvanem už nás čekali, takže jsme hned shazovali lodě. Oni stihli měření ještě před pauzou na oběd, my jsme pracovali pomaleji a museli čekat do jedné. Aspoň jsme v mezičase mohli vyřešit stání pro karavan. Nevěděli jsme, co očekávat, protože na žádosti o rezervaci nám nebylo odpovězeno. Naštěstí to nevadilo a naše žádost se dohledala a zpracovala. Nepříjemné ovšem je, že na nás zbylo místo bez připojení k elektřině. Prací zavalená recepční by nám možná chtěla pomoci, ale jakýsi přivolaný manažer neprojevil snahu vyhovět a najít přívětivé řešení, abychom mohli třeba natáhnout dlouhou šňůru odjinud nebo občas někde dobít. Říkal, že jestli chceme elektřinu, máme se jet ubytovat do kempu. Ten samý člověk večer na přivítání závodníku sliboval pomoc při jakémkoli problému. Stejně dopadl i Šnajdřík, který jel trochu jinou cestou, přes hory, a dojel později. Aspoň že stojíme vedle sebe.

Naše následné měření dopadlo dobře, ačkoli nějaké zápletky se vyskytly. Čtyřletý spinakr už byl v jedné míře krapet dlouhý, ale protože byl místy mokrý z německého lijavce, měřiči nám poradili, ať ho na slunci usušíme, že se smrskne. Taky že jo, prý až o pět centimetrů. Když jsme to chtěli nechat zapsat a finálně potvrdit proměření lodě, nebyly k nalezení naše proměřovací formuláře. Hledání chvilku trvalo, ale našly se – založené mezi kompletními formuláři a na místě, kam podle čísla lodi nepatřily. Ostatní Češi snad žádný problém neměli, i když s váhou vyšli mnozí na gram přesně.

Odpoledne se ti z nás, kdo dorazili už dříve, vypravili trénovat ve slabém větru na vodu. Ostatní jsme zvolili odpočinek po dlouhé cestě. Večer proběhlo zmíněné přivítání s drobným občerstvením a pak jsem se já svezl s Járou k nim do pronajatého baráčku (tam přebývá Řáno a Milda s Káčou a Jarmilou, Jarda s Irčou, Lahvan, Klára a Míša), kde jsem se v pohodlí podíval na fotbal. Výhra, takže jsem šel spokojeně necelou půl hodinku zpátky. Když jsem o půl jedenácté došel, už byla zavřená hlavní budova, kde jsou sociálky, takže jsem neumyt zalezl do karavanu, kde už všechno chrápalo – někdo doslova, ale nebudu Kubu jmenovat – a oddal jsem se nepřítomným přípravám na první závodní den.

V úterý ráno nás opět vítalo sluníčko. O větru se mluvit nedalo, ale na odpoledne slibovala předpověď střední sílu; to nám také UKFA, fireballská asociace Spojeného království, napsala v SMS zprávě, které nám přihlášeným, kdo uvedli číslo svého mobilu, chodí s informacemi o budoucím dění na šampionátu.

V půl jedenácté proběhl mítink se závodní a protestní komisí, na kterém jsme se naštěstí dozvěděli, že gate start (start z brány), který je uvedený v plachetních směrnicích, není v plánu používat, dokud se budou „normální“ starty dařit, a případná možnost použití bude dána na vědomí den předem – aby byl čas k nastudování pro většinu z nás závodníků, kteří jsme se s tímhle způsobem zahájení rozjížďky ještě nesetkali. Po rozpuštění setkání nám ještě Řáno poskytl nákresy proudů od Tondy Mrzílka, které pořídil, když tu byl pár týdnů zpátky s Optimisty.

Krátce po jedenácté byla vytažena vlajka „D“ a tím pádem se mohlo vyplouvat na vodu. My Češi, aspoň koho jsem viděl, jsme vyjeli okolo dvanácté. Chvilku jsme se projeli a „osahali“ si vodu, pak jsme se už chystali ke startu. Při prvním pokusu se vítr necelé dvě minuty před samotným startem stočil asi o sedmdesát stupňů zprava a následně byl zrušen. Dobrou půlhodinku, ne-li víc, trvalo přestavění tratě. Pak start na „U“ s všeobecným odvoláním a na černou konečně vydařený start první rozjížďky.

A jak to bylo dál, na to si počkejte. Snad to stihnu zítra ráno. Teď už mě tlačí čas, v jedenáct hodin se tu v hlavní budově zavírá a už se kolem mě uklízí a vysává (a o nějakou dobu dříve je i potíž dostat dovnitř, jak jsem se včera přesvědčil). Výsledky vám poskytnu už teď – za nižší kvalitu a bílé fleky od blesku se omlouvám, ale ty Čechů se netýkají.:-)

Jirka

Zápis druhý – 17.8. 02:20 (SELČ)

Tak jsme konečně na trajektu. Ale že to byla fuška. Odjezd se nám v sobotu ráno posunul z osmé na desátou. Poměrně brzy – už když jsem na česko-německých hranicích sedl za volant – bylo jasné, že kvůli tomu trajektem o desáté večer nepojedeme, i kdyby zbylo místo. A jelikož další vyplouval až šest hodin poté, nebylo kam spěchat.

Mohli jsme si dokonce dopřát i jednu „stau“, při níž jediný pohyb na dálnici obstarávali lidé pochodující okolo stojících vozidel. Malé černoušky vedle nás neočekávaná zastávka natolik potěšila, že ji oslavili diskotékou v osobním autě. U nás byly radovánky mírnější, pro zájemce se udělalo kafe.

Záhy poté, co jsme se konečně rozjeli a minula nás bílá limuzína s nevěstou a ženichem, kteří spěchali na svatbu, nebo v lepším případě už na svatební noc, přišel déšť, lijavec dokonce. Ten jsem už delší dobu nepotkal, ale nebojím se, že bych si v nadcházejících dnech jeho návštěv neužil dostatek.

Dunkerk nás přivítal v jednu hodinu ráno. Po chvilce spánku jsme se zašli zeptat do kanceláře plavební společnosti, jestli by nás teda nemohli vzít dříve. Odpověď byla negativní a zcela jasná: jeďte svým objednaným trajektem, jinde místo nebude. Tak jsme si zkroušeně rozestlali v autě a přečkali zbytek noci na parkovišti u přístavu.

Ráno jsem šel opět zkusit štěstí. Nabídli mi, že můžeme jet už v deset, ale za více než čtyřnásobnou cenu. S díky jsem odmítl. Posnídali jsme a kolem poledne vyrazili do Dunkerku, kam nás zprávou nasměroval táta: stál zde k prohlídce trojstěžník Duchesse Anne. Procourali jsme okolí přístavů a město a podívali se i na loď. Kulturní vložka, kterou bychom bývali rádi vyměnili za dřívější odjezd trajektem.

Má další návštěva u pokladny se uskutečnila před osmou hodinou. Odpověď podobná jako v předešlých dvou případech. Pochodil jsem až v deset, kdy mi pán za přepážkou konečně řekl, že máme nárok jet zdarma trajektem vyplouvajícím ve dvě. Přilepšení o dvě hodiny se počítá. A ocení ho určitě i Lahvan, který mě od včerejška zásobuje zprávami s dotazem, jak jsme na tom.;-)

Krátce před půlnocí nám přibyli parťáci, dorazili Šnajdřík s Jéňou, kteří měli taky jet trajektem ve dvě. Společně jsme se pak vydali na kontrolu před odjezdem, již jsme zdárně absolvovali (uf), a nalodili se.

Jirka

Zápis první – 14.8. 20:00 (SELČ)

Po několika pozitivních ohlasech na Shetlandský deník jsem se rozhodl letos „vydávat“ pokračování. Pokud by snad někdo nevěděl, chystáme se do Walesu na otevřené mistrovství Spojeného království, které se odehraje od 18. do 21. srpna, a především na navazující mistrovství světa, konající se 23. až 28. srpna. Budete akorát ochuzeni o mnoho záběrů ze břehu i z vody, protože bude chybět můj dvorní fotograf – táta. Nicméně vyfasoval jsem náčiní, takže ho snad do určité míry nahradím.

Chudší oproti loňskému mistrovství Evropy nebude česká flotila. K závodu se přihlásilo (nebo dopřihlásí) celkem sedm posádek: Řáno s Mildou, Jára s Lahvanem, Milan Šnajdr s Jéňou, Klára s Míšou Burdovou, Martin Veit s Filipem Krejzou, já s Kubou Košvicou a na MS se připojí Čápik s Kubou Nápravníkem.

Část výpravy se na cestu vydává už dnes, vzhledem k plánovanému odjezdu na osmou hodinu už možná frčí směr Dunkerk, odkud se zítra dopoledne přeplaví do Británie. Poněvadž my jsme si s organizací cesty dávali načas, víkendová plavba už na nás nezbyla a museli jsme objednat trajekt až na pondělní ráno. Ovšem to nás nedonutilo změnit původní časový plán, když už jsme ho konečně vymysleli – takže já, Kuba a jeho mamka s tetou, které nás jako rekreantky budou doprovázet, vyrážíme za dobrodružstvím zítra ráno, v průběhu večera dojedeme do Dunkerku, a pak se uvidí. Pojedeme s nadějí, že se „vetřeme“ na některou z dřívějších lodí a do místa konání, Pwllheli, se dostaneme ještě v neděli.

Jirka