Nechranice FiFe (bez Fe) cup 2019
Na začátku mi to nedá a přihřeju si polívčičku: máme odjety již 3 velké poháry, 2 malé poháry, jeden krajský přebor a mistrovství Evropy a zatím máme 1, slovy JEDEN článek a to od Francouze! Tomu se říká opravdu špatná morálka a prosím tedy všechny, kterých se toto týká, aby se zamysleli! Napsat článek opravdu netrvá dlouho (řekl bych, že max. hodinu) a jde o jeden článek za rok. Pokud by to mělo ale pokračovat jako do teď, můžeme se na psaní článků vykašlat úplně. Zatím nebudu hříšníky jmenovat, ale už si pomalu připravuju tabuli hanby.
A nyní už k věci.
V pátek jsme dorazili s Jirkou Parůžkem až po desáté večer, tak už jsme stihli jen zkontrolovat, jak se pozvedla úroveň stravovacího zařízení a už tu bylo vyhlášení posledních objednávek. Naštěstí se poslední objednávky ještě asi třikrát zopakovaly, takže jsme žízní netrpěli.
Předpovědi na sobotu se velmi různily: jedna říkala, že foukat bude, druhá že nebude a třetí, že bude foukat jen z bouřek. Všechny se shodovali, že bude ukrutné vedro. Nakonec naštěstí vyšla ta první a kolem 14:00 jsme vyrazili na vodu za krásného svěžího větru. Jachtařské podmínky nám tentokrát více než přály: slušný vítr (plná hrazda prakticky neustále), vzduch přes 30 °C a voda, která když na vás šplouchla, tak jen tak jako příjemně ovlažila. Start byl postaven až vzadu u hráze a stoupalo se směrem ‚na kosu‘. Trochu obtížné bylo najít návětrnou bójku, nebyla dost velká a zároveň se hladina dost leskla.
První start se nám povedl a středem pole jsme dojeli nahoru třetí za Milanem Čápem a Kubasem. Po prvním kole se s námi rozloučil vedoucí Milan, jelikož nevydržel jeho výtah hlavní plachty a tak už jsme vepředu pokračovali jen s Kubasem, nicméně zezadu se mohutně dotahoval Jirka Parůžek a Johanka. Ve třetím kole už nás Jirka dohnal na návětrné bójce, ale špatně to odhadl a ťuknul jí, takže musel odčinit trest. My v poryvu vytáhli spinakr a odletěli pryč. Bohužel pryč bylo asi 20 ° pod raumovou bójku, jaksi nám nedošlo, že když komise pohne s návětrnou, nemusí se změnit pozice dvojky. Takže jsme museli potupně na dvojku dostoupat a cestou nás předsmažila Johanka a Slávek. Toho jsme ještě se štěstím udolali před cílem, tak z toho byla trojka.
V druhé rozjížďce se nám podařil start z levé strany a jeli jsme s Jájou a s Jirkou Parůžkem jako jediné tři lodě na jeden obrat vlevo. Na jedničce jsme měli slušný náskok a tak jsme tuto stranu zopakovali i ve druhém a ve třetím kole. Nakonec nás na třetí návětrné bójce dojel výborně jedoucí Zdenda Kacálek a odpoutal se od nás v souboji s Jájou. Jirku Parůžka už od konce prvního kola nikdo neviděl, jak daleko vepředu byl. Nakonec ale i v této rozjížďce zakročila karma (nebo náhoda) a Johanka při halze zachytila uvolněné lano od raumové bójky a vzala si jí tudíž s sebou na projížďku. Než se nám podařilo jí na to upozornit, uběhlo celkem dost času. Než se jim podařilo z téhle pasti vymotat, tak jsme je předjeli. Takže z toho pro nás v cíli byla druhá trojka.
V třetí rozjížďce jsme opět chtěli jet do leva, ale start se nám vůbec nepovedl a dostali jsme se na úplně opačnou stranu, než jsme chtěli. A podle toho také vypadala naše pozice na návětrné: 20-té místo. Něco málo se nám podařilo během rozjížďky dojet, ale bohužel vítr lehce povadl, takže z toho byla patnáctka. Vyhráli Šnajdrboys.
Ve čtvrté rozjížďce jsme odstartovali celkem dobře, ale Milan byl dost nervózní z Milana Čápa, který jel pod námi a chtěl nutně otočit. Nakonec (po diskuzi, která vypadala asi takhle: Otočíme? Ses posral?!) jsme vydrželi na levém křídle až na lay-line a na jedničce jsme byli pátí. Po otočení přišla brutální změna zprava (asi o 50°!) takže někteří halzovali už během prvního raumu. Nám se podařilo trochu odskočit v první šestici a ujet na levobok až skoro na dvojku. Druhý raum už byla brutálně ostrá řezničina, kdy vůbec nebylo jisté, jestli se vyplatí to jet s nebo bez spinakru. Lépe řečeno, prvních pět lodí to na závětrnou bójku zvládlo s, a o kus odskočilo, zbytek musel stahovat během raumu. Komise naštěstí přestavila návětrnou, naneštěstí ale poměrně pod břeh, takže jsme celou stoupačku trnuli strachy, co u ní bude panovat za podmínky. Nakonec jsme odkroužili všechny tři kola a z vítězství (opět s velkým náskokem) se radoval Jirka s Kubím. Druhý dojel Milan Čáp a třetí Jaryn s Milhausem. Pro nás z toho bylo vydřené páté místo, když nás v třetím kole mohutně dotahoval Zipp s Jéňou.
Večer jsme potom zapíjeli nejnovější přírůstky do Fireballistické rodiny: Malého Přemka od Zippa a Bětku od Slávka. Dovolím se tvrdit, že pokud platí pojem ‚pít na zdraví‘, tak se k nim žádná nemoc ani nepřiblíží.
V neděli ráno bylo jedním slovem odporně. Déšť a chladno (zima ne, té jsme si užili na jaře až-až). Na snídani proběhla diskuse ohledně toho, jestli jít nebo nejít na vodu, předpověď říkala, že v 11:00 přestane foukat úplně. Nakonec jsme na vodu vyslali (jistě nadšené) rozhodčí, aby změřili vítr a řekli co a jak. Odpověď byla? Vítr nad 2,5 m/s, jdeme jezdit! Takže šupky-hupky do neoprenů (ti šťastnější do sucháčů) a tahat plachty. Sašmen dokonce už i odrazil od břehu, když přijel z vody Franta Bauer a řekl nám, ať nevyjíždíme, že vítr už vadne. Tak jsme odstrčili Sašu zpátky na vodu (Milanos), stáhli plachty a šli jsme na pivo. A to bylo vlastně všechno, vítr ustal úplně, nakonec přestalo i pršet a kolem poledne začalo být zase vedro. Takže jsme lodě stihli i usušit.
Ve finále se tedy z vítězství radoval už po třetí na poháru Jirka s Kubou, druzí byli Kubas s Brokem a na třetím místě Milan Čáp s Filousem. Pro nás z toho bylo nepopulární čtvrté místo na shodu…
Za mě se Nechranice zase zlepšily: obsluha byla milá a rychlá, vydržela s námi celkem dlouho a ráno fungovala. Příjemné bylo i ‚zeštíhlení‘ (co se počtu týká) závodní komise (i s organizačním týmem jen tři lidi), i když ještě jeden až dva čluny by se na vodě hodily, aby se daly přestavovat všechny bójky. Také kvituji s povděkem, že prostojů mezi rozjížďkami bylo minimálně. Takže jedinou drobnou kaňkou byla nestandartní čtvrtá rozjížďka.
V Neratovicích 18.6.2019
Vojta