ZÁZNAMY Z VÝPRAVY DO ZÁPADNÍHO DORSETU

aneb Mistrovství evropy 2017, Lyme Regis

Webová stránka šampionátu: http://www.lymeregissailingclub.co.uk/championships/

Facebook šampionátu: https://www.facebook.com/lrscchampionships/

Galerie: http://fireball.4sail.cz/Galery/Album/77

Záznam devátý, 25.8. – ROZJÍŽĎKY… UŽ ŽÁDNÉ

I když se to může stát, předpovědi se málokdy mýlí, když hlásají, že nebude foukat. A dnešek to potvrdil. Už při příjezdu do Lyme Regis bylo nad slunce – které během dne silně žhnulo – jasnější, že plánovaný start v jedenáct hodin se neuskuteční. Proběhl odklad o jednu, o dvě, o tři hodiny a potom i na neurčito. Čekání ale kýžené ovoce v podobě větru, v němž by se dalo regulérně závodit, nepřineslo. Kolem druhé hodiny bylo na stožáru vztyčeno „AP“ nad „A“ a závod byl definitivně ukončen.

Škrtačky jsme se tedy nedočkali, což je pro naše povětšinou škoda, ale musíme uznat, že dnes podmínky pro závodění nebyly, a vyjet do slabého větru by se stejně chtělo málokomu z nás; asi nejméně Čápikovi s Filousem, kteří pospíchali na trajekt už dnes večer. Po třetí hodině jsme měli všichni sbaleno a naloženo a čekalo se na vyhlášení, které nakonec proběhlo asi od čtvrt na šest.

A jak to tedy dopadlo? Ti z vás, kteří viděli včerejší výsledky, asi moc překvapení nebudou. Na druhou stranu ke změnám ještě došlo. Například Milan Šnajdr si polepšil o jedno místo; jak konkrétně k tomu přes noc přišel, na to se mě neptejte, pokud máte chvíli času, můžete zkusit zapátrat sami v konečných výsledcích (http://www.lymeregissailingclub.co.uk/championships/results/). Jinak k vítězství se dopracovali malinko překvapivě Matt Burge a Dan Schieber, druzí skončili Christian Birrell a Vyv Townend, třetí místo obsadili Ian Dobson a Richard Wagstaff. Trochu překvapivě naopak zbyla bramborová pozice na pravděpodobně největšího favorita Toma Gillarda s kosatníkem Geoffem Edwardsem, které včerejšek katapultoval o tři místa vzad.

Z českého pohledu skončili nejlépe Milan Čáp s Filipem Procházkou na třináctém místě, jako teprve druhá nebritská loď. Hned za nimi jsme skončili já s Kubou Košvicou. Osmnácté místo patří Jardovi Vernerovi s Jéňou Willem, pak jsou od třiadvacátého místo za sebou seřazeni Petr Kořan s Milanem Kvasnikem, Martin Kubový s Romanem Ročkem a Johanka Nápravníková Kořanová s Kubou Nápravníkem. Top 30 uzavírá Milan Šnajdr s Filipem Krejzou, pozici dvou čtyřek osadili Honza Jedlička s Honzou Štruncem a devětapadesátí skončili Míša Štruncová s Michalem Škodou. Na vyhlášení jsme měli i pár zástupců, kteří obdrželi ceny ve svých kategoriích: Kuba Košvica jako nejlepší kosatník pod pětadvacet let, Johanka jako druhá nejlepší kormidelnice a Jarda s Jéňou zvítězili ve stříbrné flotile (jak se do ní dostali, resp. jak byly flotily ustanoveny, na to vám odpověď neřeknu, protože ji neznám a samotnému je mi to záhadou).

Většina z nás má objednané trajekty na zítra odpoledne nebo navečer, takže po ranním odjezdu – protože musíme brzy předat karavany – nám zbyde ještě chvilka na krátký výlet. V neděli odpoledne bychom už všichni měli být šťastně zpátky doma. Mohlo tu foukat o malinko (a někdy i o dost) víc, nebudou nám chybět ranní cesty z kopce od parkoviště a odpolední výšlapy zpátky nahoru, obojí samozřejmě s taškami s věcmi na vodu, a řidičům se bude lépe jezdit po silnicích bezpečně širokých pro dva protijedoucí vozy, navíc na té pravé straně. Nicméně si stejně myslím, že nikdo z nás výletu nelituje, a už teď se těšíme na příští velký šampionát, kterým bude mistrovství světa ve francouzském Carnacu. Tak se vy, co jste četli moje zpravodajství z pohodlí domovů, přičiňte, ať nás tam přijede ještě víc a dosáhneme tam ještě lepších výsledků, než jaké jsme dokázali zajet zde!

Evropští šampioni, Matt Burge a Dan Schieber.

Záznam osmý, 24.8. – ROZJÍŽĎKY 6, 7 A 8

Opět v bodech:

-          Slabý vítr, odhadem 3-5 m/s. Z nedostatku větru byl na vodě odložen první start a dlouho jsme čekali i na druhý, protože poslední raum v první rozjížďce se změnil ve stoupačku a vítr si dal pauzu.

-          České barvy utrpěli ztráty, naštěstí „jen“ bodové a poziční. Polepšili si jedině Kubas s Brokem (kteří už zajížděli lepší dojezdy, ovšem zatím se to jejich představám pouze přiblížilo) a na svém místě se udržel Šnajdřík, ostatní zaznamenali pokles minimálně o dvě příčky. Výsledky níže. Dnešek zamíchal pořadím i na předních pozicích, takže je vidět, že nešlo o nic jednoduchého.

-          My jsme zaznamenali v první rozjížďce nejlepší dojezd, za šest, který jsme pak podpořili dvěma nejhoršími. Když se vám nepovedou tři stoupačky ze čtyř a ta čtvrtá vám taky nijak nepomůže, to se potom těžko hledá cesta vpřed. Milan Čáp říkal, že pro jistotu netrefoval vždycky první stoupačku, a Kubas se tvářil podobně – když už svoje křídlo vyhráli, tak to bylo to špatné. Podle výsledků si asi nikdo z nás nemůže myslet, že by se mu dnešní rozhodnutí spíše dařila.

-          Dojezd ani ne dvě desítky metrů širokým ústím přístavu proti větru se může pekelně zvrtnout, zvlášť když jste zastaveni před vámi „jedoucí“ Majou Suter. To pak chvíli stojíte, couváte, stáčíte se, míříte přímo na bok lodě před vámi, a tak dále; to vše několikrát během jedné minuty. Můžu vám říct, že na vlastní kůži to není nic hezkého, Řáno si taky špetku okusil. Aspoň lidem, kteří se na náš příjezd dorazili podívat, jsme předvedli pěknou show.

-          Na zítra je větrná předpověď bídná, takže jsme už dost možná dojezdili. Pokud by se to ukázalo jako nepravda a ujeli jsme aspoň ještě jednu rozjížďku, vstoupí do hry druhá škrtačka, která může výsledky ještě trošku zahýbat.

-          A nakonec jedna poučka z vlastní sbírky, která se snad k dnešku ani nehodí, ale protože se ta situace skutečně odehrála a bylo to už podruhé (včera taky), tak na ní asi něco bude: Když na vás již na dohled od halzovací bójky tlačí lodě zezadu a dojíždíte loď před vámi, nesnažte se jí pomoct a říkat jí, aby vyostřila a zrychlila, protože nechcete zajet pod ni – velmi pravděpodobně to kvůli strachu o místo na bójce stejně neudělá, a vám tak nezbyde nic jiného, než ji obyčejně nadjet a dál už se o ni nestarat, třebaže ji zakryjete natolik, až ji předjedou i další.

Záznam sedmý, 23.8. – ROZJÍŽĎKY 3, 4 A 5

Dneska se moc nechce, takže to vezmu stručně.

-          Vítr vál střední, chvíli víc a chvíli míň, odhadem 4-7 m/s. Naplánované tři rozjížďky se podařilo odjet.

-          Starty byly z brány. Není to špatné. První dvě rozjížďky byly ale na druhý pokus; ve druhé proto, že loď, která bránu otevírala, někdo napálil z boku a udělal jí díru tvaru špičky Fireballu – takže, ač to zalepili, museli nastoupit náhradníci Čápik s Filousem. Obstáli.

-          Dva protesty na české lodě. Na Jaryna, protože v bráně napálil loď před sebou a ta se převrátila. Shodou okolností jsme u nich ještě byli já s Kubou a převracející se loď také oťukali. Oba jsme nicméně otočili sedm set dvacet – my preventivně –, takže loď požadovala pouze nápravu. Druhou protestovanou lodí byli Míša s Michalem, kteří také na závětrné značce trefili do zádi loď před sebou – jejich osud však neznám, protože jsem je od té doby neviděl.

-          Nám se uvolnil horní závěs na kormidlo, který jsme na vodě dvakrát dotahovali, a v první rozjížďce na začátku posledního spinakru nám už asi potřetí v sezóně prolétl uzlík na spinakrových otěžích další zdeformovanou kuličkou, kterou jsme museli nahradit jinou, z konce hlavních otěží.

-          Výsledky jsou, řekl bych, povzbudivé, Čápik s Filousem jsou celkově sedmí (dnes 11, 9 a především 4!). My jsme 12, Jaryn 16, Johanka 20, Řáno 22, potom Šnajdřík 31 a Kubas 33 (ti se hodně trápí – občas se i ochomýtají kolem nás, ale dobrý výsledek se jim dovést zatím nepodařilo), Honza kolem 40 (ale nezapsali mu jeden dojezd, takže bude lépe) a Míša, abych se přiznal, ani nevím. Jedná se o výsledky ještě před vyřešením protestů, takže se to ještě přeskupí.

-          Zítra opět tři rozjížďky, vítr by měl být podobný.

Záznam šestý, 22.8. – DRUHÝ NEZÁVODNÍ DEN ANEB LAY DAY O DEN DŘÍVE

Vážení, dnešní záznam bude ještě kratší. Z důvodu obav o bezpečnost a materiál při odpoledním návratu z vody, kdy budou nepříliš vyhovující podmínky pro přistání – odliv, silný vítr a vlny, které (jestli jsem to správně pochopil) mají směřovat ústím vlnolamu přímo do přístavu, bylo závodění zrušeno a naopak byl na dnešek přesunut volný den. Na středu a na čtvrtek je tedy naplánováno po třech rozjížďkách, jen škoda, že jsme dnes museli vstávat o hodinu dřív! Po nějaké době zoufalého hledání mezi loděmi a v okolí klubu, které jsme užuž považovali za marné, jsme s pomocí nápovědy odchytili Toma Gillarda krátce po příjezdu k jeho lodi a předali mu na opravu již zmiňovaný spinakr. Pak jsme zamířili zpět do kempu, a kdo ví, jakou náplň si na dnešek vymyslíme.

S jedinou věcí, která dnes stojí za zaznamenání, přišel Řáno. „Jiřiku, píšeš odsud reportáže?“ ptá se mě ještě u lodí. Odpovídám, že ano. „Mám pro tebe něco, co můžeš dát do dnešního příspěvku. Když už tady pro Jaryna nemají traktor –“ vzpomeňte na Wales před dvěma lety – „aspoň mu tady přichystali záchranný člun.“ A ukazuje mezi malé čluny, které v několika řadách stojí opřené o kovové konstrukce za našimi loděmi. Tam spatřím malinký bílý člunek, který má vzadu na boku krouceným písmem vyvedený nápis Jaryn. Někdo by se mohl pokusit přečíst to i jinak, ale my jsme se nenechali zmýlit. Je vidět, že ač to pořadatelé jistě neplánovali a pravděpodobně o tom ani nevědí, jsou tady na českou výpravu jaksepatří přichystáni.

Záznam pátý, 21.8. – FISH N‘ CHIPS DAY

Dnešní záznam nebude dlouhý, protože není moc o čem psát. Ráno nad námi deka a bezvětří. Později dusno a teplo, přecházející ve vedro, a větru jen o něco víc. Start byl nejprve odložen na neurčito a poté na třetí hodinu. Nějaký vánek dorazil, a tak jsme vypluli. Dokolébali jsme se ke startu a tam uviděli dvě vytažené vlajky: „AP“ a vedle ní vlajku „G“, která označuje gate start, neboli start z brány. Docela jsem si oddychl, že jsme včera v té druhé rozjížďce před cílem Windera předjeli, protože bránu otevírá desátá loď z předchozí rozjížďky, což tedy vyšlo právě na něj. Vzhledem k tomu, že jsem tak nikdy nestartoval, bylo by asi celkem zajímavé, kdyby ta role připadla nám. No, ani on si s tím pro dnešek nemusel dělat hlavu, protože „AP“ vydrželo vytaženo i po čtvrté hodině, kdy se k němu zanedlouho připojilo „A“ – takže pro dnešek z jachtingu všechno. Gate startu se dost možná přesto nevyhneme a bude určitě zajímavé, jak si s ním kdo z nás poradí. Ještě než došlo k odkladu na následující den, když jsme se ploužili tam a zpět v okolí startovní lodi, vyjádřil se k dnešku Kuba slovy, které zvlášť mně, co nejím ryby, přišly naprosto výstižné: „Dnešní den je jako Fish and Chips. Nechtunej a úplně na h***o.“

My jsme ovšem zaznamenali jednu dočasnou ztrátu. Ráno jsme vytáhli spinakr k usušení a zjistil jsem, že je uprostřed ve spodní části zkrabacený. Vypátrali jsme přetrženou nit švu, která měla to nadělení na svědomí. Co s tím? Řáno nám zjistil, že za North Sails tady operuje sám Tom Gillard. Vyhledali jsme ho tedy a ukázali mu náš problém. Shodou okolností nám oznámil, že se jim včera stalo totéž s jejich spinakrem, který pojede nejpozději o volném dnu spravit do dílny, takže tam vezme rovnou i ten náš. Doufáme, že se to zadaří.

Nyní už se v kempu pokračuje v pití sudu, který byl naražen včera, a v záloze je ještě další. Zítra start dříve, už v jedenáct hodin, a naplánovány tři rozjížďky.

Záznam čtvrtý, 20.8. – ROZJÍŽĎKY 1 A 2

První závodní den nás ráno přivítal bezvětřím. V dějišti nám však bylo sděleno, že start proběhne podle plánu. Neochotně (aspoň v mém případě) jsme se tedy nasoukali do závodní zbroje a svezli lodě po slipu na rozbahněné dno při odlivu a dovezli je až k ústí vlnolamu, kde jsme narazili na vodu. Vítr se však už dostavil, takže jsme s dojezdem na start kupodivu potíž neměli.

Se startem samotným to ale tak slavné nebylo. První dva pokusy, které proběhli na vlajku „U“, byly beznadějné, mnoho lodí vyjelo přes čáru ještě dlouho před startem. Pak už přišly na řadu starty na černou vlajku a vyhazování. Bohužel se to týkalo i tří českých zástupců: Míši s Michalem, Kubase s Brokem a později i Šnajdříka s Filipem. Odstartovat se podařilo až po hodině a půl, na šestý pokus, a to nepočítám ty, které byly z různých důvodů předčasně zrušené odkladem. Vítr, který mezitím stačil zesílit a zase zeslábnout, vál o síle asi 4 m/s.

Po startu u levé lodi a následném obratu jsme se houpali pravobokem ve společnosti Vince Horeyho a svět vypadal docela růžově. Vítr se ovšem stáčel víc a víc zleva, zato my jsme mířili na opačnou stranu. Nahoře to tedy žádná velká sláva nebyla, pětadvacet až třicet, hned před námi Jára. Trať jsme jeli TS (triangle – sausage / trojúhelník – karusel), takže nejprve dolů do brány. Pár lodí kolem nás dostalo penaltu, takže jsme si při zaďáku malinko polepšili. Dole téměř všichni točili bránu pravobokem, protože levo stále táhlo a komise navíc umístila vlevo náhradní značku. Zamířili jsme tedy na levé křídlo a na jeden obrat až nahoru. I tímto jsme si malinko polepšili. Před námi se vyloupl Tom Gillard, kterému se zjevně moc nedařilo, a hned nám na spinakr frnknul. Jarda zůstal pár lodí za námi. Pozici jsme víceméně udrželi, akorát jednoho Frantíka jsme udolali. V cíli jsme to viděli kolem dvaceti, ve výsledcích sedmnáct. Jarda o tři lodě za námi

Ostatní naše lodě jsem během závodění neviděl, a bohužel to nebylo proto, že by byli příliš vepředu. Řáno 33, Jedla 36, Čápik 38, Jája 43.

Druhou rozjížďku jsme překvapivě odstartovali hned prvním pokusem, ve větru kolem 8 m/s. Byli jsme druhá loď na levé straně, a i když nám posádka pod námi rychle poodjela (nakonec celou rozjížďku vyhráli), poměrně vytrvale jsme se drželi s Mattem Burgem. Vyrazili jsme znovu na levé křídlo a na jeden obrat k bójce. Před námi otočily tři lodě a při obratu u bójky mi Kuba hlásí, že je ještě jedna nad námi. Po obratu zjišťuju, že jsou to Čápik s Filousem. A když si to na vlnách surfujeme po větru dolu, hned za námi se objevuje Řáno. Takže jsme nahoře byli čtyři, pět a šest – proč ne.:)

Dolů jsme to dovezli podobně, kluci otočili bránu levobokem, my pravobokem. Trasu jsme zvolili stejnou jako v prvním kole, ale přifouklo až k 10 m/s a místní střelci už si nás vzali na mušku – někteří neminuli. Nahoru jsme se přivalili kolem desítky. Čápik vezl něco kolem pětky, Řáno klesl trochu víc. Vítanými návštěvníky byli Šnajdřík s Filipem, kteří se – mým pohledem – zničehonic ocitli jen pár lodí za námi. První raum byl vzhledem k síle větru ostrý, spinakr jsme sice uvezli, ale když nám začaly vracet předjetí lodě, které ho dříve nebo později po vytažení opět stáhli, doznali jsme, že nazrál čas taky ho sklidit.

Po halze tedy spinakr opět vzhůru. Matt Burge, kterému se druhá stoupačka nepovedla, nás hned na začátku druhého raumu vesele přesmažil, ale vynahradili jsme si to podjetím Davida Windera, které se nám povedlo dokonat na poslední chvíli před otočením trojky. Pak už jen krátký dojezd se spinakrem do cíle a stejným kurzem pokračovat až na břeh. Čápik dovezl šestku, my devítku. Když jsem se otočil, spatřil jsem nedaleko žlutý spinakr, který jsem tipoval na Jáju, a nezmýlil jsem se. Skončila šestnáctá a ještě o místo líp se umístil Šnajdřík. Řánovi s Mildou se druhá půlka rozjížďky nepovedla a cíl protnuli jednadvacátí. 29 Jarda, 30 Míšové, 34 Honzíci. Kalich hořkosti si vychutnali Kubas s Brokem na šestačtyřicáté příčce. Nový stěžen jim prý zrovna nepomohl a budou zřejmě muset najít příčinu, nebo minimálně lepší řešení.

Po dojezdu na břeh nás přivítal déšť (možná pršelo už na vodě, ale to zcela promoklý člověk nevnímá), který se potom přetransformoval na vyslovený slejvák. Karavan se tedy na noc bude muset proměnit v sušárnu jachtařského oděvu.

Na konci dne je tedy pořadí, značně ovlivněné spoustou BFD a zatím žádným škrtáním, následující:

Já s Kubou – 8

Čápik s Filousem – 13

Jarda s Jéňou – 18

Řáno s Mildou – 22

Jája s Kubou – 24

Honza s Honzou – 28

Šnajdřík s Filipem – 52

Míša s Michalem – 63

Kubas s Brokem – 68

Průběžné výsledky (jednotlivé rozjížďky jsou na stránce níže)

Záznam třetí, 19.8. – CVIČNÝ VÝJEZD

Během dne se přivalili i Milan Šnajdr s Jéňou a Čápik s Filousem, takže výpravu už máme kompletní. My, co už jsme prošli registrací a měřením, jsme v klubu nějak před druhou hodinou začali strojit kocábky a potom postupně vyjížděli na vodu na practice race. Výjezd znamená proplout mezi přivázanými kajutovkami a dalšími loďkami a potom ústím vlnolamu Cobb na moře. Do plachet se nám opřel nárazový vítr kolem sedmi osmi metrů ze západního směru a my jsme mu vyostřili vstříc. Na levobok nám šly vlny, značně nepravidelné, podle mého soudu, proti a vítr hodně skákal. Když jsme trochu nastoupali, odpadli jsme a vytáhli balón. Nejdřív skoro zaďáček a pak bočák, jelo to hezky.

Místo, kde by měl být start, už jsme asi minuli a navíc jsme potřebovali ještě víc dolu – takže halza. Následně Kuba pronesl asi v deseti vteřinách tři věty. „Kladka funguje dobře,“ zněla první. Měnili jsme tady totiž kladku na spinakrové otěže, která je úplně vzadu u zrcadla, protože jsme na Bezdrevu poměrně náhodou zjistili, že ta stará se vůbec netočí a plní tak maximálně funkci obyčejného průvleku. „Ještě bys mi to mohl přehodit na ráčnu,“ ozval se Kuba podruhé, protože kladka v lodi byla ještě z mírných českých vod přepnutá na běžný chod tam a zpět, jehož výhody se ve zde panujících podmínkách silně (doslova) obraceli proti rukám vládce spinakrových otěží. Než jsem však stačil na jeho žádost zareagovat a najít si vhodný okamžik, kdy chod kladky přepnout, zazněla třetí věta: „Odlítla nám kladka.“ A bylo to. Rychlý pohled vzad odhalil, že nově vyměněná kladka už není na svém místě a jen pohupuje se na otěžích plácajícího spinakru.

Takže stáhnout spinakr a plavit se štreku zpátky na břeh zahájit opravy, cvičné rozjížďce můžeme dát sbohem. Zavládla roztrpčenost, jednak že budeme muset něco spravovat, jednak že si v hezkém větru nezajezdíme a víc neokusíme, co si a nás místní vody přichystaly. Divil jsem se, proč nám ta kladka ulítla hned při prvním použití, když ta předchozí tam vydržela spoustu let, a lámal si hlavu, jak to nejlépe vyřešit, aby k tomu nedošlo znovu. Po vytažení lodě na slip narážíme na Kubase s Brokem, kteří osazují nově pořízený stěžeň. Kubas se k nám líně přišourá a zjišťuje, co nás zahnalo zpátky. Ukázal jsem mu volnou kladku, a jak jsem do ní zasunul šroub, řekl: „No jo, vy jste si tam dali krátký šrouby.“ Poukazuje na původní kladku, u níž se šrouby prostrkávají dírkami v plíšku na obou koncích. Zato u nové kladky, která je jiného typu, prochází šroub stěnou tlustší než půl centimetru, což pochopitelně, použijete-li původní šrouby, ubere na délce, která drží zašroubovaná v materiálu. To byl, přátelé, kámen úrazu – zkrácená délka šroubů, za kterou byla kladka uchycená. Roztrpčenost rázem vystřídala naštvanost na vlastní osobu, že mě – a samozřejmě ani Kubu – nenapadlo něco tak zjevného. Použili jsme tedy delší šrouby, a snad už by to mělo být v pořádku.

Že jsme neabsolvovali cvičnou rozjížďku, nás nicméně mrzet nemusí, protože plán byl vyzkoušet dva gate starty a potom odjet kratší rozjížďku s normálním startem, ale když oba pokusy o gate start vydaly dohromady na hodinu zbytečného ježdění sem a tam, jak mi bylo řečeno, zamířila většina lodí – všechny české mezi nimi – na břeh nebo ještě za individuálním tréninkem.

V sedm hodin mělo proběhnout zahájení, resp. „brífink závodníků“, a potom recepce, před čímž jsme ještě zajeli na otočku do kempu najíst se, popřípadě osprchovat, kdo to stihnul. Vracet jsme se ale nemuseli. Přijeli jsme už po brífinku a na žádnou zvláštní oficiální recepci to ve stanu nevypadalo. Kubas s Brokem, kteří zůstávali u lodí a dokončovali práce na stěžni, povídali, že nebylo o co stát. Když jsme tedy už před stanem postáli dostatečně dlouho, zamířili jsme opět do kopce k autu a zpátky do kempu, připravit se na zítřejší ostrý start.

Záznam druhý, 18. a 19.8. - ÚZKÝMI ULIČKAMI Z KOPCE A DO KOPCE

Je lehce před půl devátou ráno, za volantem sedí Martin a nestačí se divit, kudy to jedeme. Do kopce na druhý rychlostní stupeň, potom vjíždíme do Lyme Regis a silnice zase začíná padat dolů, úzkou ulicí, kde se sotva vyhnou dvě protijedoucí auta. Dole potkáváme semafor v místě, kde se auta minout nemohou a projíždějí jen po jednom. Následuje znovu kopec nahoru, ulicí zvanou „Široká“, která ale není téměř o nic širší než ostatní zdejší uličky. Nijak to ovšem nebrání tomu, aby se skrz ni proháněly dvoupatrové autobusy, a dokonce tam mají i svoje zastávky. Ještě před vrcholkem kopce uhýbáme vlevo a opět se pouštíme v těsném sevření zdí, plotů a domků dolů. Tam už nás čeká klub, ale nikdo jiný. Takhle brzy po ránu nás zřejmě neočekávali, a tak si musíme poradit sami.

Věděl jsem, že klub, obyčejná budova s malým prostranstvím v místní zástavě, nemá žádné uzavřené prostory pro lodě, které jsou tak v podstatě dostupné přímo z ulice, co jsem však nevěděl, bylo, kam přesně mají lodě přijít; a to se mi nevyjasnilo ani po rychlé prohlídce okolí. Objevili jsme dva francouzské Firebally na vrcholku slipu před klubem, kde taky stál velký bílý stan, a o sto padesát metrů po ulici dál dvě zřejmě domácí lodě, zastrčené mezi spoustou lodí dalších tříd na jakémsi lodním parkovišti. To bylo vše. Rozhodli jsme se postavit naši loď k těm francouzským. Později se objevil nějaký místní David a výběr místa nám schválil (to místo nám následně zůstalo přiděleno pro celý šampionát). Potíž v okolí klubu a v Lyme Regis obecně představuje také parkování aut, jelikož stát se nedá a nemůže téměř nikde jinde než na vyhrazených a placených parkovištích. Lyme Regis je totiž britská verze letoviska a v sezóně sem proudí spousty návštěvníků. Po výzvě jsme tedy auto přesunuli na nejbližší parkoviště, kde se ale platí libra dvacet za hodinu. V následujících dnech budeme využívat spíše parkoviště na kopci, které je za dvě libry na den, ale i tak musíme promyslet, jak to budeme s přepravou řešit dál, protože ubytování máme několik kilometrů daleko a kapacita parkovišť bude pravděpodobně těžce zkoušena, na což pořadatelé dopředu upozorňovali.

Po kontaktu s Kubou Nápravníkem jsme zjistili, že ubytování bude připraveno až odpoledne a taky že by za námi měl nejspíš zanedlouho dorazit Řáno. O hodinu později už jsme skládali tři neratovické lodě, naši k tomu, potom dorazili i Kuba s Johankou a chystali jsme se na registraci od desíti. S registrací to ale tak žhavé nebylo, protože se paní nestačily včas nachystat, a tak jsme se na chvíli využili pohostinství baru Cobb Arms na rohu ulice. Když se nám posléze už administrativu podařilo vyřídit, dohodli jsme se na přesunu za ubytováním do sousedního Charmouthu. Po krátkém čekání už jsme měli klíče ke třem ze čtyř objednaných mobilhausů a Filip s tátou si i přes počáteční nedorozumění taky zajistili místo k přespání ve stejném kempu. Nyní se dostáváme k hodnocení prezidenta za kvalitu ubytování a tady mu nelze než opět udělit 1*. Karavany jsou moderní, čisté, víceméně prostorné a až na pár drobných detailů, s nimiž se dokážeme vyrovnat, naprosto dostačují našim požadavkům.

Zatímco nás stihli doplnit Honza s Míšou skoro-Jedličkovi, kteří zvolili cestu letadlem, a Brokovic rodinka s Kubasem, vyrazili jsme (většina naskládaná porůznu v Řánově vozu) odpoledne zpátky do dějiště absolvovat měření. No, měření. To je slovo, které se na tomto místě asi moc nehodí, protože kontrola (mnohem vhodnější výraz) probíhala ve stylu: „Máš plachty? Tak na ně dáme razítko. Máš stěžeň? Dáme na něj nálepku. Máš kormidlo? Tak si dej po jedné nálepky na knihu a na list.“ A tak dále. Pak stačí jen podepsaný formulář s plachtami odnést na registraci, a je to. Myslíte, že je to tak rychlejší než obvyklé měření? Kdepak. Všechno totiž obstarává jeden „měřič“, říkejme mu Pepik, a tenhle Pepik musí obejít všech osmdesát plus lodí. A když si ho nenajdete, tak máte zřejmě smůlu. Naštěstí jsme ho z našich spárů nepropustili dřív, než nám všem neorazil, nepolepil a nepodepsal všechno, co bylo potřeba.

Po návratu do kempu (strmý výjezd z parkoviště zvládl plný Řánův vůz jen taktak) už zbývala energie pouze na nenáročný „zevling“ a věřím, že většina zamířila brzo na kutě. Já se pokusil dát dohromady tenhle záznam, ale padala mi přitom hlava, takže jsem to musel dokončit druhý den, před odjezdem na cvičnou rozjížďku.

Záznam první, 17. a 18.8. - ÚVOD A ZAPEKLITÁ DOPRAVA

A je to tady. Nejvýznamnější fireballský podnik letošního roku. Mistrovství Evropy v anglickém Lyme Regis na jižním pobřeží.  Sjede se celá evropská špička a přidají se i zástupci z jiných kontinentů. Více než osmdesátka přihlášených posádek. A česká stopa? Zřejmě druhá nejpočetnější výprava hned za domácími Brity! Z důvodu komplikací, které popíšu níže, se sice jedna z našich deseti přihlášených lodí nezúčastní, ale i tak je devět českých lodí na ostrovním šampionátu nádherná účast, a dost možná také unikátní, co se Fireballů týče, a kdo ví, jestli vůbec kdy byla za kanálem početnější jachtařská výprava z Česka…

Posádky:

14551: Parůžek – Košvica

14820: Štruncová – Škoda

14827: Kořan - Kvasnik

14981: Jedlička – Štrunc

15019: Kubový – Roček

15108: Šnajdr - Krejza

15109: Kořanová Nápravníková – Nápravník

15110: Verner - Will

15131: Čáp - Procházka

S Kubou nám bylo hned jasné, že se ME v Anglii zúčastnit musíme, a tak jsme se přihlásili nedlouho po otevření registrace, jako první zástupci z Čech… a Brna (promiň, Kubo, nemohl jsem odolat:-D). Potom už jsme odpočítávali dny do odjezdu (obrazně řečeno), sledovali, jak počet přihlášených roste, a přidávají se k nám další a další naši kamarádi. Z toho našeho konečného počtu mám opravdu velkou radost! Ubytování většině české výpravy zařídil pan prezident Kuba Nápravník, za což mu patří veřejný dík; ovšem nechval dne před večerem – objednané mobilhausy jsme ještě neviděli, takže zatím 1* za přípravu a známkování za kvalitu zatím pozdržme.;-)

Dopravu jsme z lajdáctví začali řešit až v červenci, ale nakonec se nám podařilo spolčit s Martinem Veitem a Filipem Krejzou. Trajekt se objednal, vše připraveno. Ale co bůh, čert, nebo kdo to tady vlastně řídí, nechtěl, Martinův lezecký výlet skončil jeho pádem a bylo zřejmé, že tím je jeho účast na šampionátu zhacena. Byla to trochu čára přes rozpočet, zvlášť když se celý týden před odjezdem Filip marně snažil sehnat náhradního společníka, který by se chopil kormidla, a to jak v domácích, tak zahraničních vodách. Nu což, začali jsme tedy plánovat, jak vyrazíme jen sami dva s Kubou jeho vozem. (Mimochodem, mezitím stačil vyměnit svou starou Felicii 1.9 za novější… Felicii 1.9. Proč to? To je jednoduché, zkrátka si místo klimatizace do auta, kterou si chtěl pořídit, ale pak se mu s ní nechtělo montovat, koupil auto s klimatizací; však to znáte…:-D)

Filip se však své naděje nevzdával, povzbuzován svým otcem – Martinem, aby se to nepletlo –, který s námi měl jet jako řidič a turista a výlet nechtěl odvolat. A tak se stalo, ve středu dopoledne, včera, den před odjezdem, kdy jsme stále neměli jistotu, jak vlastně pojedeme, že mi Filip volá a říká, že Matěj Šnajdr možná bude muset příští týden do školy na zkoušku, což by ho donutilo závod vynechat, a právě Filip by ho nahradil, přičemž cestu bychom absolvovali, jak bylo původně naplánováno, akorát pouze s naší lodí. Tak dobře, Mates se domluví ve škole a bude jasno. Osmá hodina večerní, ze školy žádná odpověď. Říkám Filipovi, že se musíme dohodnout ještě večer; ráno už by bylo pozdě, vzhledem k tomu, že jsme měli vyrážet v poledne z Toušeně. Po dvou dalších hodinách, chvíli po desáté, konečně volám Kubovi, že nepojedeme sami – Mates se rozhodl, že svůj kosatnický post Filipovi postoupí, víc už jsem nezjišťoval. Zeptal jsem se Kuby, jestli u něj převládá radost, že nepojedeme sami, nebo rozhořčení, protože většinu dne strávil chystáním všeho možného kolem nového auta, abychom s ním mohli vyrazit. Hádejte, co odpověděl...

S třičtvrtěhodinovým zpožděním jsme ve čtvrtek po poledni s Kubou, Filipem a Martinem (tátou) nabrali směr Calais, odkud jsme se měli přepravit do Velké Británie. Protože jsem tento záznam rozepsal v autě, dokončil na palubě trajektu a nahrávám na okruhu Lonndýna nedaleko Heathrow, tak si asi dokážete domyslet, že cesta samotná zatím proběhla bez problému.

Další záznamy se pokusím přidávat, jak bude chuť a jak dovolí čas.